Psychologická poradna on-line - Psycholog - Klečková

Mgr. Iveta Klečková
Psycholog
Hledat
Iveta Klečková - ZnamyLekar.cz
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Vážení a milí návštěvníci mých webových stránek,
 
vzhledem k tomu, že se na  obracíte s dotazy, které Vás tíží, rozhodla jsem se v průběhu listopadu 2015 spustit na svých stránkách bezplatné internetové poradenství. Máte-li nějaký problém,  který Vás tíží, či se potřebujete poradit, napiště zde prosím svůj dotaz.
Dotazy můžete zadávat anonymně, odpověď bude zveřejněna zde, v této sekci, jakmile to bude možné.
Služba je bezplatná a anonymní. Váš dotaz se zde neobjeví – je pouze v mém e-mailu, nebude zveřejněno ani Vaše příjmení. Pro orientaci v dotazech Vás oslovuji křestním jménem, které při zadávání dotazu uvedete. V případě potřeby se můžete objednat na konzultaci.
89 komentáře

odpověď psychologa
2015-11-29 17:26:23
Dobry den Martino, dekuji za Vas dotaz a zaslaný obrázek syna. Velmi tezko Vam mohu odpovědět na zaklade jedne
kresby. Když vidim obrazek, tak si kladu otázky a zajimalo by mne, proc se na to ptáte? Proc te kresbe přisuzujete takovy vyznam?
Jak často synek kresli? A kresli rad? Co dela rad jiného? Také nevim, kolik presne je mu let a mnoho
dalších informaci. 4 roky a 1 měsíc nebo 4 roky a 11 měsíců? V tomto věku je to velmi velký rozdíl. Ale obecne lze rici, ze hlavonožec (tedy kresba, kdy ruce a nohy jsou znazorneny primo z hlavy) patri ve vyvojove psychologii ke kresebnym projevum 4 leteho dítěte, tzn. ze 4 lete deti často kresli hlavonozce.Osobne si myslim, ze nelze na zaklade jedne kresby vyvozovat jiné zavery. V případě dalších otázek mne kontaktujte. Velmi Vas zdravim a preji pekny den, Iveta Klečková
psycholog Klečková
2015-12-01 08:48:18
Dobrý den Petro, děkuji za Váš dotaz, co se týče toho, že Váš synek nejí, bych potřebovala bych vědět nejprve následující. Jak dlouho to trvá, ví o tom vaše dětská lékařka? Jaké jsou výsledky? má úbytek váhy? To je první věc, která je nutná, zda je vše fyziologicky ok.
Pokud je vše v pořádku, tak poté bych ráda věděla, jak to máte doma s jídlem. Jíte všichni u stolu? Jak to vypadá, když někdo něco nesní. Jíte pravidelně a rádi ? Jedí všichni to stejné? Co když Váš synek nedojí? Dostane něco jiného - sladkého když má hlad? Vím, že mám spoustu otázek, ale to mne navádí k tomu, že děti obvykle dělají to, co vidí v rodině. Tedy pokud vidí, že se jí a sedí u stolu a jídlo je příjemnou součástí dne, poté děti většinou jedí. Zkuste jíst spolu u stolu, zkuste tolik nemyslet na to, zda synek něco sní či ne - tady máme večeři (něco, co obvykle jedl rád) a zkuste ho tolik nesledovat. Sní nebo nesní, až bude potřebovat jíst, o něco si řekne. Tady ale záleží na Vás, co mu nabídnete (chléb se sýrem, jablko, mrkev atd. ne sladkosti). Určitě nevěste hlavu, dá se s tím pracovat, důležitá je Vaše trpělivost, laskavost, důslednost a vytrvalost. Držím palce a hezký den, IK
psycholog Klečková
2016-01-10 16:02:21
Dobry den Petře,
Test který jste dělal je vykonostní a je zaměřen na měřění pozornosti, tedy měří tempo a pečlivost pracovního výkonu. Vyškrtávají se v něm velmi podobné vizuální podněty, ve vašem případě se zřejmě jednalo o písmena.
Pravda je, že pravidelným procvičováním lze zvýšit výkon v tomto typu testů. Na druhou stranu je nutno podotknout, že psychologické testy fungují i na základě toho, že nejsou přístupné široké veřejnosti. Tedy pokud by byly k dispozici a lidé by je mohli dělat, poté by neměřili danou vlastnost/schopnost, tak jak mají a normy by byly neplatné. Takže tento konkrétní test zcela určitě nenajdete jinde než v kanceláři akreditovaného psychologa.

Jak tedy trénovat, abyste příště uspěl? Můžete se zaměřit na trénování pozornosti, já bych na vašem místě zkoušela např. číselný čtverec, dále pak různé osmisměrky a vyškrtávání písmen. Můžete zkusit i různé hry zaměřené na pozornost, něco lze najit i na portálu Duelovky, ale ne mnoho. Konkrétní literaturu Vám doporučit neumím, neboť o takové nevím. Vím, že existují různé publikace od Portálu, které jsou zaměřené na procvičování různých logických her a inteligence, ale ponejvíce se jedná o procvičování prostorové představivosti a numerických řad. Zkoušejte hledat pozornost.

Z mého pohledu je důležité, aby testy které děláte měřili, to co měřit mají. Psychologické testy musí mít validitu, reliabilitu a musí mít kvalitně zpracované normy pro ČR, neboť pak je měření spolehlivé. Není-li tomu tak, výsledky jsou neplatné. Testy o kterých píšete neznám a nevím tedy ani nic o jejich psychometrickém pozadí. Nevím tedy, jestli měří to, co měřit mají. Ovšem test, který jste dělal na příjímacím pohovoru, znám, mám ho v kanceláři a sama ho při práci používám. Takže pokud byste do budoucna chtěl vědět, jak jste na tom s pozorností, tak se klidně ozvěte, test si můžete u mě v kanceláři udělat a můžeme probrat jak na tom jste a kde a v čem máte mezery. Studenti mají jakožto nepracující nárok na slevu. Přeji Vám pěkné dny a mnoho štěstí v příštím přijímacím pohovoru! IK

psycholog Klečková
2016-01-13 19:21:50
Dobrý den Hanko,
Děkuji za Váš dotaz. Období vzdoru bývá pro rodiče velmi náročné, ale je zcela běžné a to zejména v těch věkových obdobích, o nichž píšete. Dítě se snaží zjistit, jaké jsou jeho hranice, kam až může zajít a zjišťuje a zkouší nové věci, uvědomuje si více sama sebe. Je to normální vývojové období dítěte. Na druhou stranu se i zmiňujete o tom, že byla vaše dcerka vzdorovitá vždy. Tady mne napadá otázka, jak to v rodině mají ostatní členové se vztekem? Jak dlouho vztek u dcerky trvá a co na to zabere? Čím odeznívá? Na co tak reaguje, ve kterých situacích? Zkuste si toho všímat.

Co se týče návštěv u tatínka a jejich náhlého odmítání, těžko říci na základě informací, které mám, s čím to souvisí. Je však možné, že není zvyklá se dělit o pozornost s dalším sourozencem, něco se jí nemuselo líbit, a proto teď odmítá, v něčem se necítila příjemně. Bylo by prima si o tom v klidu promluvit s tatínkem a dát jí najevo, že ji máte oba velmi rádi a že se snažíte, aby se měla co nejlépe. A že tatínek ji má rád a moc rád jí uvidí a že vy jste ráda, že se s tatínkem vídá. (Ale opravdu nevím, jak jste na tom s komunikací s tatínkem a zda je to možné.)
Je jasné, že po návratu od tatínka se chová dítě jinak, a to proto, že chod rodiny, jejích pravidel i atmosféry je zcela odlišný v rodině u tatínka, než u Vás. Děti bývají jiné, změna prostředí je pro ně náročná a třeba je jim chvíli smutno po mamince a chvíli zase smutno po tatínkovi. Čím mladší dítě, tím citlivěji reaguje na napětí v rodině. A tím, že to neumí samo vysvětlit, reaguje změnou chování – třeba i vyšší vzdorovitostí. Z mého pohledu je důležité, aby vaše dcerka věděla, že ji oba máte rádi a když se vrátí k vám, tak bych jí dala čas a udělala pro ni něco příjemného. Nevyzvídala bych co u tatínka apod.

No a k druhé části Vašeho dotazu, píšete že Vaše rodina si myslí, že jste ve výchově příliš měkká. Ale co to znamená a kdo určí, kde je ta správná hranice? Osobně se domnívám, že je důležité, abyste byla spokojená s tím, jak se chováte k dcerce a dala na svůj pocit. Nejsem zastáncem nějak tvrdých metod ve výchově, přijde mi to zbytečné. Děti jsou úžasné a trpělivostí, laskavostí a láskou se dá docílit mnohem více než tvrdostí. To neznamená, že by neměly mít hranice. Když budete mít pocit, že potřebujete věci probrat, klidně se na mě obrattě. Přeji hodně štěstí! IK
psycholog Klečková
2016-01-23 03:32:48
Dobrý den Hanko,
Situace, kterou zažíváte je složitá, jistě máte mnoho práce okolo domácnosti a starosti a péče o všechny tři děti. Být první ze tří sourozenců je nelehké postavení. Vaše dcerka už je relativně velká, ale zároveň je pořád dítě. To nese s sebou očekávání, že by už měla být spolehlivá, poslušná, ochotná a také, že by mohla pomáhat s mladšími sourozenci. Na druhou stranu má i ona „právo“ být stále ještě dítě.
K tomu co píšete mne napadají další otázky: Kdy problémy s neposloucháním a nepořádkem začaly? Jak dlouho to trvá? Co se stane, když si dcerka neuklidí? Jak to vypadá potom? Sama píšete, že „ani křik už nepomáhá“. Uklidíte to vy nebo někdo jiný? Nebo Vaše dcerka? A zlobíte se na ni potom nebo maté radost, že si nepořádek nakonec uklidila? Když říká, že chce jít jinam bydlet, co tím myslí? (k babičce nebo k tatínkovi??) Potřebovala bych toho vědět více, ale i tak si myslím, že můžete zkusit toto:
Co se týče úklidu a nepořádku - zkuste ji dát na výběr - s čím bys chtěla v domácnosti pomoci a kdy? Zkuste spolupracovat a zapojit ji do rozhodování. Např. je potřeba, abys uklidila pokojík, kdy to můžeš udělat, teď nebo za chvíli? Může ji pomoci i mladší bráška? Mohou klidně uklízet spolu. Pokud uklidí a Vám se to líbí, zcela jistě je pochvalte, že máte radost, že se jim to povedlo a že je to pěkné. Zkuste na tom hledat to dobré a oceňujte to.
Velmi podobně bych to nastavila i s učením. Možná si Vaše dcerka potřebuje odpočinout a chvíli si hrát a pak si může dělat úkoly a četbu do čtenářského deníku. Můžete spolu rozložit, co kdy udělá. Ptejte se jí, jak by to chtěla, jak by jí to vyhovovalo. Tím na ni přenesete zodpovědnost za rozhodování. Uvidíte, zda to bude dodržovat. Nečekejte velké rychlé změny, ale pomalé a postupné. Hodně oceňujte klady a buďte trpělivá. Po čase, když ji to trošku půjde, ji můžete za větší zlepšení (např. týden se velmi snažila a mělo to nějaké výsledky) motivovat něčím, co má opravdu ráda (např. zajdete spolu do kina, zajdete spolu do kavárny, může na návštěvu ke kamarádce nebo si můžete pustit všichni oblíbený film apod.). Oceňujte i to, že se snaží.
Co by mi dělalo starost, je jak píšete, cesta ze školy domů a pokládání telefonu. Je potřeba ji vysvětlit, proč se tak nemůže chovat, že ji nechcete kontrolovat, ale že to má své důvody, že se o ni bojíte, že ji máte rádi a že je to nebezpečné, pokud chodí jinudy než má. Je pochopitelné, že vás to rozčílí. Promluvte si o tom s ní spolu s manželem, že jsou pravidla, která musí dodržovat a z jakých důvodů. Moc Vám držím palce a přeji hodně trpělivosti. IK

psycholog Klečková
2016-01-24 16:19:20
Dobry den Věro,

Dekuji za Váš dotaz, říkám si odkud bych měla začít, protože uvádíte hodně věcí, které Vás v tuto chvíli trápí. Jsem ráda, že se chystáte na konzultaci, protože je dobré to probrat osobně. Je zbytečné trápit se, když je možné to řešit. Myslím, že teď jste ve stadiu, kdy máte pocit, že se na Vás všechno „valí“ (a skutečně toho máte nyní na svých bedrech hodně – mnoho práce v práci, blížící se stánice, starosti ve vztahu, potíže v rodině…) a zřejmě i v důsledku únavy a přetížení, které teď zažíváte Vám vyplouvají na povrch i starší události, které jste prožila. Je velmi pravděpodobné, že tělesné příznaky, které popisujete, souvisí právě s prožívaným stresem, což určitě společně probereme. Je dobré i vyloučit somatické příčiny tělesných příznaků u lékaře a z Vašeho vzkazu není jasné, zda jste u něj byla či ne. Ráda byste slyšela nějakou radu, než přijdete, to co mne napadá, je, že potřebujete „vypnout“, odpočinout si (wellnes, masáž, procházka….. nebo cokoli z tohoto, co máte ráda a kde se dobře cítíte), potřebujete se dobře vyspat (jde Vám to?), dobře se najíst (můžete jíst?) a udělat pro sebe něco příjemného. Nespěchejte na sebe, pocity, které prožíváte, mají nějaký důvod. Hodně sil přeji a těším se na shledání s Vámi, IK
psycholog Klečková
2016-02-01 11:57:26
Dobrý den Danieli,

děkuji za Vás dotaz, asi Vám nedám úplně jednoznačnou odpověď, rozhodnutí bude na Vás, ale zkusím zde trošku uvažovat.

Je vidět, že Vám na synkovi záleží a snažíte se pro něj nalézt tu nejlepší a nejsnazší cestu, ale zároveň si i uvědomujete, co to pro Vás bude znamenat a nakolik vás to po dobu více než půl roku zatíží - dovážet ho do vzdálené školy. Tady si kladu otázky, co přesně to pro Vás kromě dřívějšího vstávání bude znamenat? Jak budete jezdit autem/vlakem? Jak dlouho trvá cesta. 15 km je celkem dobrá vzdálenost. A jak to budete mít s vyzvedáváním synka? Budete se se ženou střídat apod. Máte k tomu zaměstnání, kdy si můžete řídit čas a nebo je pevně daná pracovní doba? Mě se líbí představa toho, že syn může nastoupit na začátku školního roku do své třídy, ale je potřeba zvážit nakolik Vás to omezí a kolik jste ochotni tomu obětovat. Ale také bych chtěla vědět, co se líbí Vašemu synkovi. :)

To, jak děti ve škole synka při eventuálním přestěhováním a nastoupení do nové třídy přijmou je i do jisté míry věcí paní učitelky. Mám na mysli, nakolik mu v tom pomůže. Zde byste mohli zkusit, v případě, že se pro to rozhodnete, komunikovat se školou. Jsou paní učitelky, které jsou v tomto ohledu výborné, dítě se může jít podívat do třídy - seznámit se se spolužáky a třeba se zúčastňovat i některých mimoškolních akcí v průběhu roku - karneval, sportovní den, Mikuláš apod. Může dostat fotografii dětí ze třídy se jmény spolužáků, aby je znalo a vědělo, jak se kdo jmenuje a pak je celý proces přijmutí do skupiny snazší a pro dítě jednodušší. Děti ho znají a on zná je, ví kam jde, snižuje se tím míra stresu. Záleží i samozřejmě na osobnosti Vašeho synka, píšete, že je přátelský, ale že si špatně hledá kamarády. Víte, co by rád Váš synek? Bavili jste se o tom spolu? Těší se do školy v Praze?

Také nevím přesný věk Vašeho synka (zda bude mít 6 let o prázdninách či zda již měl 6 let). I když sama nejsem zastáncem častých odkladů školní docházky a to zejména u dětí, které jsou šikovné, tak jsou případy, kdy se i o tomto dá uvažovat. Setkala jsem se i s rodinou, která si odklad školní docházky zajistila právě z důvodu stěhování.

Nevím, zda jsem Vám pomohla, ale máte alespoň pár dalších námětů k přemýšlení. Přeji příjemné dny a rozhodnutí, s nímž budete všichni spokojeni. IK
psycholog Klečková
2016-02-14 10:03:23
Dobrý den Natálie,

Samozřejmě, že si na Vás vzpomínám a jsem moc ráda, že se ozýváte. Je mi líto, co nyní prožíváte a myslím si, že je to proto, že jste velmi zamilovaná a proto je pochopitelné, že se Vám od přítele nechce a chcete trávit většinu času s ním. Když jsme zamilovaní, vidíme na našem protějšku jen to dobré a negativních vlastností si nevšímáme. Sama ale vnímáte, že se vám až taková přílišná závislost na druhém úplně nelíbí.

Je mi líto, že Vám váš přítel vyčítá to, že mu podnikání nevynáší. To je naprostý nesmysl a nemá to nic do činění s vaším vztahem. Váš přítel tím, že je výrazně starší a má již řadu osobních a životních zkušeností, si tohoto musí být vědom. I si myslím, že by mu mělo záležet na tom, jak se Vám bude dařit v životě a podporovat Vás v tom, abyste do školy chodila. Tím, že Vás v tom nepodporuje a nechává vás s ním, upřednostňuje v danou chvíli sám sebe a ne vás. Samozřejmě, že je nesmysl, že podnikání mu nevynáší kvůli vám a kvůli tomu, že vy chcete být s ním. Každý člověk je svobodný a může si dělat, co chce a pracovat jak chce.

To, že nyní takto přemýšlíte (jak to bude dál, nevydržíme náš vztah dlouho tajit, jak bez něho vydržím) ukazuje na to, že sama vnímáte jistou nerovnost ve vašem vztahu a zároveň si uvědomujete, že přílišnou závislostí na vašem příteli přicházíte a připravujete se o další věci, které Vám formují Vaši budoucnost. Na konec vztahu, se domnívám, se připravit nedá.
Co ale můžete udělat je to, že se budete věnovat i sama sobě. Zkuste si udělat nějaký den v týdnu jen pro Vás. Zkuste dělat to, co jste měla ráda nebo, co Vás dříve bavilo. (kino, kamarádky, malá sestra… seriál??? ) Moc dobré by bylo, kdyby se Vám chtělo sportovat. To by Vás i zbavilo stresu a napětí. Naplánujte si 1x týdně cvičení (např. zumba, jóga, horolezecká stěna, aerobik, orientální tance, fitness.... - prostě cokoli a zkoušejte najít to, co vás bude bavit.)
Také by bylo prima o tom s někým, komu věříte, mluvit. To, ale píšete moc nejde (kamarádky by tomu nerozuměly, rodina to neví).

Ať již Váš vztah dopadne jakkoli, škola - vzdělání - je to, co Vám v životě zůstane a díky čemu se budete moci profesně ve svém životě uplatnit a na základě čeho si budete vytvářet další zkušenosti. Tak jak jsme Vás poznala, si myslím, že jste chytrá dívka a máte na to střední školu udělat. Natalie, pokud si o tom budete chtít ještě promluvit, ráda vás uvidím a nabízím vám konzultaci zdarma. Klidně se ozvete přes mé stránky, sms, známého lékaře .... domluvíme si termín.
Držte se a myslete i na sebe :) IK

psycholog Klečková
2016-02-16 12:12:07
Dobrý den Žaneto,

děkuij za Váš vzkaz. Rozumím tomu, že Vás trápí, že se s Vámi partner nechce líbat. Je dobře, že jste se mu snažila tuto situaci vysvětlit a říci, že Vás to trápí. A je moc fajn, že jste popsala svoje pocity a to jak to vy cítíte. To že upadá intenzita sexu má nějaký důvod, ale z těch málo informací, které od Vás mám, netuším jaký. A ani nevím, jaká intenzita sexu u Vás byla před tím běžná. Obecně lze říci, že i vysoký pracovní výkon v práci může mít vliv na snížení intenzity sexu (ale o Vašem partnerovi nic nevím), ale může zde být i řada jiných důvodů včetně různých tipů onemocnění. Rovněž to ale i může být tak, že to Vašemu příteli prostě takto vyhovuje.
Z Vašeho vzkazu mám pocit, že Vám vadí, že spolu s přítelem po třech letech vztahu nežijete a také mám z toho, co píšete pocit, že Váš přítel nízkou frekvenci sexu dává za vinu Vám. Přitom se z Vašeho vzkazu zdá, že o více sexu stojíte vy. Jediné, co vám mohu napsat je, že tlakem bohužel ničeho nedocílíte. Pokud Váš přítel nechce sex nebo líbání, nemůžete s tím moc udělat, pokud to jemu vyhovuje. Jde o to, co tedy Váš přítel chce? Stačí mu to takto? Jak spolu trávíte čas? Kolikrát týdně se vídáte? Ví, že s ním chcete žít, mluvíte spolu o tom? Kdy jste spolu prožili něco pěkného? Bylo by prima to osobně probrat, budete-li chtít. Zdá se, že je za tím více věcí.
Klidný den přeji, IK
psycholog Klečková
2016-02-23 22:33:33
Dobrý den Kristýno,

Bylo by moc fajn, kdybyste uvažovala o tom, že byste šla k psychologovi. Máte teď na srdci příliš mnoho věcí, které vás trápí a bylo by vhodné to s někým probrat. Má smysl to řešit, protože se Vám uleví a najdete východisko z tíživé situace a získáte i nezaujatý pohled na věc.
Upřímně, nyní ani nevím, co je pro vás z vypsaných starostí to nejdůležitější, ale vnímám to tak, že vás asi nejvíce trápí vaše žárlivost k příteli. Kladu si otázku, zda jste měla nějakou zkušenost s tím, že vám byl některý z vašich ex-přítelů nevěrný?
Co se týče vašeho současného přítele, píšete, že víte, že byste ho kontrolovat neměla a že ho milujete a víte, že on miluje Vás, ale přesto si nemůžete pomoci a trápíte se sama představami, co dělá, když není s vámi a kontrolujete jeho mobil, FCB apod. Líbí se mi, že se snažíte si představit, co byste dělala vy, kdyby vás někdo kontroloval a píšete, že to musí být velmi těžké.

To je první dobrý krok, že se snažíte vcítit do situace, kterou musí zažívat Váš partner. Co s tím dělat? Napadá mne, že by bylo skvělé, kdybyste svému příteli popsala svoje pocity v tom, že víte, že to není správné, ale že si nemůžete pomoci. Tak jako to píšete do vzkazu mě. Je to srozumitelné a je vidět, že vás to trápí, že to chcete změnit. Je dobré, aby přítel věděl, že ho milujete a že se opravdu snažíte, ale zatím se vám to z nějakých důvodů nedaří.
Moc Vám držím palce a když seberete odvahu, klidně přijďte! Moc zdravím! IK
psycholog Klečková
2016-02-24 18:03:10
Dobrý den Jano,

myslím, že jste opravdu ve složité situaci a že děláte maximum toho, co v současné době můžete. Je od Vás hezké, že myslíte na dcerku Vašeho přítele a že se snažíte jí pomoci. Vše, co píšete, že děláte, děláte dobře, i když chápu, že cítíte bezmoc, protože nemůžete ovlivnit chování její matky. Situace je o to komplikovanější, že je její matka závislá. Píšete, že Danielce děláte vrbu, ale nevím, co ji trápí. Je ale moc dobře, že o tom může Danielka s někým mluvit, že Vás má a že se na Vás může obrátit.
Co si o celé situaci myslí Váš přítel (otec Danielky)? Co by chtěl on? Co by chtěla Danielka? Můžete komunikovat spolu s matkou Danielky a je s ní možná dohoda? A jak je s Vámi často Danielka? Může u Vás být jak chce nebo to má limitované? Mluvte s Danielkou, dejte jí maximální podporu a pochopení. Určitě je pro ni situace velmi těžká, určitě má matku ráda a asi se o ni i bojí. Buďte trpělivá. Její matka je nemocná. Nejhorší však je, že by se musela chtít léčit. Danielka je již dosti velká a hodně záleží i na tom, co chce ona, ale pak by to již byla spíše otázka na právníka. Přeji hodně sil a pokud budete potřebovat, ozvěte se a přijďte klidně i s Danielkou. IK
psycholog Klečková
2016-02-24 20:00:37
2016-02-24 18:47:05

Dobrý den Marie,

Z mého pohledu to vidím takto. Určitě děláte, co můžete, ale nemůžete úplně vše, protože jste chůva. Roční dítě je zvyklé na maminku a potřebuje ji, protože s ní se cítí v bezpečí a cítí s ní jistotu. Dva měsíce nejsou dlouhá doba. Holčička je příliš malá a ráno prostě ví a cítí napětí, že její maminka odchází pryč a že jí neuvidí. Říká se tomu separační úzkost. Proto ten pláč a proto ten ranní stres. Snad se to časem srovná, ale bude to chtít hodně trpělivosti a klidu na všech stranách. Jediným způsobem takto malého dítěte jak dát najevo něco, co chce sdělit či vyjádřit, je pláč. Maminka je asi také nejistá a necítí se dobře, když odchází do zaměstnání a slyší holčičku plakat a to „napětí“ které v tu chvíli všude kolem vás je, prostě děťátko cítí. Čím menší dítě, tím je více citlivé vůči napětí. Bohužel myslím, že toho moc udělat nemůžete, snad jen zkusit odvést pozornost nějakou oblíbenou hračkou, chrastítkem, pískací či hrací knížkou...něčím, co holčičku jinak "baví" a má ráda apod. Držím palce, IK
Držím palce! IK
psycholog Klečková
2016-02-26 20:08:56
Dobrý den Veroniko,

vůbec se nedivím té beznaději a zoufalství, co prožíváte a moc mě mrzí, čím procházíte. Vzhledem k tomu, že je to již 5tá nevěra, o které víte za dobu trvání Vašeho vztahu a manželství, pravděpodobnost, že se to již v budoucnu nebude opakovat je malá. V tuto chvíli Váš muž ví, že mu nakonec stejně odpustíte, protože to tak děláte již dlouhý čas. Pokud by Váš muž o to stál, bylo by dobré, kdyby to řešil třeba i spolu s Vámi s odborníkem (psycholog, sexuolog, manželský poradce). Pokud chtít nebude, bude spíše na Vás, jak se k tomu postavíte. Máte toho na svých bedrech hodně (malé děti, péče o domácnost, starost o dům atd.) a je otázkou, co ještě unesete. Mohu Vám nabídnout podporu a pohled nezaujatého člověka, poznání sebe sama, ale rozhodnutí, co budete dělat, je skutečně jen na Vás. Přeji Vám, abyste se měla brzy co nejlépe :) IK
psycholog Klečková
2016-02-26 20:18:00
Dobrý den Lenko,

situace, kterou procházíte, je opravdu velmi obtížná a o to obtížnější, že Vaše matka nerespektuje ani nařízení lékaře ohledně medikace. Těžko říci, co s tím, vzhledem k tomu, že předpokládám na základě toho, co píšete, že Vaše maminka k psychologovi či k psychiatrovi nepůjde.
Vašeho tatínka mi je velmi líto. Napadá mne jen, že k manipulaci, kterou Vaše matka používá, musí být vždy dva lidé. Jeden, který manipuluje a druhý který sebou nechá manipulovat. To k té části Vaší zprávy, když zavolá Vaší sestře, že je zle. Ona volá a sestra v noci běží. Vaše maminka ví, že přijde, i když se o nic nejedná. Chápu, že má Vaše sestra strach, ale i ona potřebuje žít, spát, odpočívat. Když jste psala o Vaší situaci, vzpomněla jsem si na film Blízko od sebe, který vykresluje charakter dominantní a manipulující matky, která má vždy pravdu a ví vše nejlépe. Milá Lenko, myslím, že to, co můžete dělat je naučit se tomu odolávat. Přijmout to. Pokusit se i přes vše zlé a smutné, hledat i něco dobrého. Nejen vy a Vaše sestra. Najděte si dobrého odborníka a pracujte na tom spolu, obávám se totiž, že maminka nejen, že změnu nechce, ale způsoby jejího chování jsou již silně zažity a změna pomocí psychoterapie by byla velmi zdlouhavá. Moc Vám držím palce a myslím na Vás! IK
psycholog Klečková
2016-03-03 16:03:04
Milá Mirko,

moc dobře, že jste se rozhodla napsat, jsem ráda, že moje on-line poradna může pomáhat. Určitě by bylo vhodné, abyste zašla na vyšetření za Vašim praktickým lékařem. Z toho co píšete se může se jednat o Tourettův syndrom, ale prosím, berte v úvahu, že mám opravdu málo informací, neviděla jsem Vás, a tak to tak nemusí být! Pokud by to tak bylo, byla by vhodná podpůrná psychologická terapie spolu s režimovými opatřeními ev. medikací - ale to je na zvážení lékaře. Tiky a vykřikování se obvykle zhoršují s psychickým vypětím a stresem a zlepšují se i tím, že je člověk v psychické pohodě a v klidu, umí relaxovat, seznámí své okolí s onemocněním a jeho projevy atd atd. Nebojte se, běžte za lékařem a navštivte psychologa. Dá se s tím pracovat, nemáte se za co stydět! Moc Vám držím palce IK
psycholog Klečková
2016-03-08 15:48:21
Dobrý den Cony,

Přemýšlím nad vaší nelehkou situací a říkám si, co si o tom všem myslíte vy, co váš přítel a co Váš syn. A co si o tom myslí babička? Jak to vidí každý z Vás a hlavně co chce každý z Vás. Víte to? Mluvíte o tom spolu? Z vašeho vzkazu není úplně jasné, co chcete vy. A to bych také ráda věděla. Asi bych k odpovědi potřebovala více informací.
Nicméně pokud se zamyslím obecně, tak lze říci, že vztah na dálku má jak svá negativa, tak i pozitiva. Jste si vzácnější, nenarážíte na dennodenní starosti a povinnosti a v tom je jisté kouzlo. Na druhou stranu, když potřebujete oporu, je daleko. Nejdůležitější ale je, jak to vyhovuje Vám a v čem Vám a Vašemu příteli je dobře. Dokážu si i představit, že pokud oba partněři chtějí a vyhovuje jim to, může vztah fungovat i na dálku.

Jak často se teď vídáte? A jaké to je, když se vídáte? A co když se nevidíte, jak Vám je a jak je vašemu příteli? Dobré je, že na rozhodnutí nemusíte vůbec spěchat, nic Vás netlačí. Dejte si na čas a myslím, že časem se ukáže, co je pro Vás nejvhodnější a nejlepší. Pokud by to často zaměstnávalo Vaše myšlenky a trápilo by Vás to, bylo by prima si o tom promluvit osobně s psychologem.

Držím palce ať Vám to vyjde, jak si budete přát. IK
Psycholog Kleckova
2016-03-10 06:37:25
Dobry den Marketo,

Moc me mrzi, co prozivate vy a vase dcera, z vaseho vzkazu mam ale velmi malo informaci. Je dobre, ze jste to resila s vedenim skoly, je to nutne. Hodne v takovych pripadech muze delat i pani ucitelka, a tak by me zajimalo, co ona si o tom vsem mysli a jak se k cele situaci stavi. Je mozne s ni spolupracovat? A co chce vase dcera? Jak se tvari na prelozeni do jine tridy? Chce to? Funguje na skole skolni psycholog? Pokud ano, bylo by dobre de s nim ihned spojit. Pokud na skole neni, bylo by dobre, abyste s dcerou k psychologovi sla a resila to. Je to pro ni tezke a i pripadna zmena tridy nebude snadna. Je pochopitelne, ze se vase dcera boji jit do skoly vzhelem k tomu, jake zazitky z ni v posledni dobe ma. - je potreba to resit na vsech mistech (reditel, tridni ucitel, rodice sikanujicich deti a psycholog). Moc drzim palce, urcite vyhledejte pomoc! IK
IP: 85.207.213.23
psycholog Klečková
2016-03-13 15:02:04
Dobrý den Sylvie,

myslím, že by bylo nejlepší zajít k psychologovi. Je dobré, abyste konzultovali jak to máte nyní, jak to je obvyklé u Vás v rodině, zda měl někdy někdo potíže v komunikaci a následně se uvidí, co dále a jak se synkem pracovat. Je to velmi individuální a není třeba se ničeho obávat, ale myslím, že se Vám uleví, pokud to budete řešit. Je potřeba to detailněji probrat. Hodně štěstí, IK
psycholog Klečková
2016-03-24 07:00:14
Dobrý den, Dášo,

děkuji za Vaše milá slova ocenění, jsem opravdu ráda, pokud má moje on-line poradna smysl a je prospěšná.

Z Vašeho dotazu není úplně zřejmé, jak často Vás dané představy obtěžují. Několikrát denně nebo několikrát týdně? Kdy se objevují nejčastěji? Na jednu stranu chápete, že to není nic zvláštního a na druhou stranu Vás trápí jejich obsah. Asi bych svou odpověď rozdělila na dvě části. Jednak na to, že erotické fantazijní představy (nejen erotické) žen (i mužů) jsou obvyklé, nemá cenu si je vyčítat a není se třeba jich obávat. Zdaleka ne vše, co si člověk představuje, co ho vzrušuje, pak touží prožít či udělat v realitě. Denní snění tohoto typu představuje jakýsi "únik" z reality.
Jde však o míru (častost) těchto představ a o to, zda Vás nějakým způsobem omezují v běžném životě. Píšete, že máte obavy z toho, že některé představy jsou zlé. To by bylo možná dobré probrat detailněji. Existují určité techniky, které Vám pomohou dané představy "uzavřít", pozastavit. Ale medicínskými slovy řečeno se jedná spíše o odstranění symptomu, než o léčení příčiny. Podstatné je porozumět tomu, jaký smysl pro Vás Vaše představy mají, proč a kdy dané představy vyvstávají a proč k nim "unikáte" atd. To by mělo dlouhodobější efekt, zatímco uzavření (zbavení se představ) by bylo pravděpodobně krátkodobé. Obecně lze tedy říci: fantazie jsou normální, ale pokud Vás něco trápí, máte z obsahu představ starosti, je dobré to řešit. Klidné dny Vám přeji :) IK
psycholog Klečková
2016-03-24 07:08:38
Dobrý den paní Dagmar,

k Vašemu dotazu, kdy popisujete prodělané nemoci a způsob života staré paní mi chybí informace jaký k ní máte vztah. Jste příbuzná? Je to Vaše matka nebo tchýně? Nebo ani jedno? Těžko Vám tedy mohu poradit, neboť nevím, zda s paní žijete, docházíte k ní, máte ji v opatrovnictví atd.
Vzhledem k tomu, že z dotazu je jistě vidět, že Vás to trápí, by bylo vhodné, pokud byste mohla paní vzít na vyšetření k praktickému lékaři, popsat mu veškeré obtíže dané paní a následně ev. absolvovat další případná vyšetření. Nebo se informovat telefonicky. Ovšem, pokud to není Vaše maminka, pravděpodobně to nebude možné. Přeji Vám klidné dny, IK
psycholog Klečková
2016-03-29 11:22:15
Dobrý den, Romano,

pokud jsme s někým ve vztahu, je dobře, když umíme říkat věci, které očekáváme a které nás trápí, protože tak s daným vztahem pracujeme a pěstujeme jej. Je samozřejmé, že se necítíte dobře, pokud zjistíte, že se schází s bývalou přítelkyní. Není nic špatného na tom, abyste svému příteli řekla, co cítíte a co se Vám líbí či naopak nelíbí. Z Vašeho vzkazu se mi zdá, že máte trochu strach mu říci právě to, co se Vám nelíbí. Ale pokud mu to nepovíte, jak bude vědět, že Vám to vadí?
Dobré je mu nic nevyčítat, ale říci mu to, jak se cítíte a proč se Vám to nelíbí. Jak píšete sama, že ho máte ráda, ale zároveň, že se bojíte. :)
Držím Vám palce! IK
psycholog Klečková
2016-03-30 10:26:09
Dobrý den Lenko,

Mrzí mne, že prožíváte těžké časy. Nedám Vám konkrétní návod, protože ten si myslím neexistuje. Každý člověk je jiný a má jiné zkušenosti a stejně tak i každí dítě potřebuje něco jiného. Pokusím se zde však trošku přemýšlet.
Snažím se představit si, jak bych jako dítě vnímala, pokud by se mi stalo, že je všechno v pořádku (mezi rodiči, doma, s kamarády, se školou) a jednoho dne by mi maminka sbalila kufr a druhý den bychom se odstěhovali.
A pak si říkám, jak by to vypadalo, kdybych věděla, že se něco děje, že maminka není spokojená a možná se i trápí a je to pro ni těžké, protože vím, že nás má moc ráda, a přemýšlí o tom, že se odstěhuje i s námi (dětmi).
Vzhledem k tomu, že píšete, že stav vašeho manželství je špatný již dlouhý čas a jste již rozhodnutá, dokonce máte naplánováno již i přestěhování , tak je velmi pravděpodobné, že Vaše děti cítí, že něco není v pořádku. Děti vnímají mnohem více, než si myslíme. I když se snažíte, aby je to zasáhlo co nejméně, pravděpodobně pokud Váš vtah již dlouhý čas nefunguje a dochází k rozporům s Vašim mužem, děti vědí, že se něco děje.
Potřebovala bych vědět více informací, třeba by mne zajímalo, zda to ví Váš muž, že odcházíte a kdy odcházíte, jak to máte naplánované apod. Pokud ano, dokážete si představit, že byste to dětem řekli spolu? Pomohl by Vám v tom? Mluvíte o tom spolu s Vaším mužem? Tak jak to píšete se totiž zdá, že máte na svých bedrech mnoho naloženo. Moc Vám držím palce a přeji hodně sil. IK

Psycholog Kleckova
2016-03-31 22:22:04
Dobry den, pani Dano,

Je velmi hezke slyset, ze mate tak hezky vztah ke sve zakyni a zaroven je videt, ze i ona ma dobry vztah k Vam, podle toho, ze s Vami o svem
Sebeposkozovani hovori. Idelani by bylo vzhledem k jejimu veku (je jiz dosti velka), pokud by se Vam ji podarilo "premluvit" ci namotivovat, aby sama vyhledala odbornu pomoc, ev ji v tom muzete pomoci tak, ze ji pomuzete vyhledat kontakty. (Mate skolniho psychologa? - mohl by Vasi zakyni konkretne doporucit nebo muze k praktickemu lekari a ten ji vypise doporuceni dale - bude - li chtit). Nedomnivam se, ze by to bylo mozne zvladnout v ramci rozhovoru Vas dvou. Ta pricina (jak spravne uvazujete) je mnohem hlubsi. V pripade sebeposkozovani je psychoterapie velmi dulezita a velmi dobra, jedna se vsak o dlouhodobou a soustavnou praci. Moc Vam drzim palce a preji hodne stesti! IK
psycholog Klečková
2016-04-08 13:52:57
Dobrý den Veroniko,

situace, kterou procházíte je poměrně složitá. Je zcela přirozené v duchu událostí, které proběhly, že máte strach a cítíte se ohrožená. Zajímalo by mne, jaký postoj k této situaci zaujímá Váš přítel? Co si o tom myslí? Jak se k situaci staví? Hovoříte spolu o jeho minulých vztazích?

Z mého pohledu je důležité orientovat se na to, jaký teď máte mezi sebou vztah. Jak Vám teď spolu je. Minulost je druhá věc, ale jsou to události již proběhlé. Pokud první test otcovství vyšel negativní, nemá smysl se trápit nad tím, co by kdyby nebo co se bude dít dál. Výsledky jsou platné. Rozumím Vám, že se cítíte ohrožená a že z toho máte špatné pocity trápíte se. Promluvte si se svým přítelem. Záleží na jeho postoji k situaci, na Vašem vzájemném vztahu a také na tom, zda jste spolu schopni mluvit o svých obavách a pocitech a na tom, co je pro Vás vzájemně důležité. POkud byste si nevěděla dále rady a trápila se, je dobré zajít za odborníkem. Držím Vám palce a přeji mnoho sil! IK
Psycholog Kleckova
2016-04-12 09:46:49
Dobry den, Baro,

Jeste nez jsem docetla vzkaz dokonce, chtela jsem psat, ze bych doporucila konzultaci na psychiatrii ohledne medikace. Paklize jiz toto mate osetrene, bylo by dobre najit si psychologa a pracovat s nim na svych pocitech uzkosti a strachu, protoze ty vam vyvolavaji somaticke potize. Pocitejte vsak, ze toto je dlouhodoba zalezitost, ale nezbytne potrebna. Myslim, ze Vam to velmi pomuze. Jednoducha rada bohuzel neexistuje, je to zejmena o praci na sobe s nekym zkusenym. Mnoho stesti! IK
Psycholog Kleckova
2016-04-13 03:55:20
Dobry den Vladimire,

Je mi lito, jak tezkou situaci prochazite. potrebovala bych vsak vedet, Jak to vidi vase dcera, zda by chtela prijit? Vzhledem k tomu, ze je ji 21, je dulezitym predpokladem i to, zda ona chce. Je mozne, ze tato kriticka situace ji v dobrem slova smyslu nastartuje ke zmene. Ale vim toho z vaseho vzkazu velmi malo a nevim ani co bere a ani jak dlouho.
V prilade, ze chce prijit, je to prima. Pokud ne, mohu situaci probrat s Vami a pokusit se pomoci Vam nelehke chvile ustat. Drzim palce! IK
psycholog Klečková
2016-04-19 16:28:11
Dobrý den, Karlo,

je mi líto situace, kterou procházíte, neboť je velmi obtížná. Nejhorší na tom je, že s tím mnoho nemůžete udělat. Respektive vy svého otce těžko přinutíte, aby se léčil, neboť on ve svém jednání nevidí problém. Nevím, s čím se trápíte nejvíce, neboť to z Vašeho vzkazu není jasné. Je to otcovo pití? nebo je to otcovo chování? Nebo to, že na Vás křičí před synkem? Nebo to, že ohrožuje ostatní? Potřebovala bych vědět více informací. Také by mě zajímalo, co si o té situaci myslí Váš muž? Jak často se s mužem vidíte, když pracuje v Německu? Z toho, co píšete mi přijde, že jste na mnoho věcí sama.
Z daných informací, které mi píšete, mne napadá to, že pokud někdo někým manipuluje, na dané chování musí být vždy dva lidé. Jeden, který manipuluje a druhý, který sebou nechá manipulovat. Vím, že je nesmírně těžké, pokud je Vám otec blízký a navíc je sám, stanovit určité hranice, kam ho až necháte zajít, ale pokud to neuděláte, budete se trápit sama. Myslím, že by se Vám ulevilo, pokud byste mohla svou situaci probrat s psychologem či terapeutem. Najděte si někoho, komu budete důvěřovat a s ním pracujte na tom, jak danou situaci ustát a jak komunikovat/nekomunikovat s člověkem závislým na alkoholu. Moc Vám držím palce! IK
psycholog Klečková
2016-05-10 08:14:50
Milá Marcelo,

je mi velmi líto v jaké situaci se nacházíte. Musí to pro Vás být nesmírně těžké. Vás partner je ale dospělý člověk a bohužel vy nemůžete s jeho chováním k ostatním i k Vám, pitím, braním léků, ležením, necvičením a přejídáním udělat nic, pokud nebude chtít on sám. A to se bohužel zdá, že již dva roky nechce. To je velmi dlouhá doba.
Zdá se, jako kdyby unikal z reality a před něčím utíkal. Těch věcí je tam více (pití, léky, spaní, agresivní chování atd.) Co bych navrhovala je, abyste zašla s mužem na konzultaci k psychiatrovi i vzhledem k duševnímu onemocnění jeho matky. Samozřejmě, že ideální by bylo, pokud by byl ochoten partner jít s Vámi. A moc Vám držím palce, aby chtěl. :)

Pokud by nechtěl, moc Vám pomůže, pokud si o tom vy budete moci promluvit s odborníkem.

Chápu, že se trápíte, a máte výčitky, na druhou stranu Váš život je Váš. Zkuste se zamyslet, jak byste chtěla, aby Váš život vypadal za 5 let? Je ve vašich představách Váš přítel? Jak u toho vypadá? Tak jako dnes?

Moc Vám držím palce a přeji hodně sil! IK
psycholog Klečková
2016-05-10 09:07:32
Dobrý den paní Lenko,

moc dobře tušíte, že by bylo dobré, pokud byste zašla k psychologovi. Mrzí mne, že Vás v tom manžel nepodporuje, kladu si otázku proč? Vždyť se trápí nejenom Váš synek, ale i vy. Co Vašemu muži vadí na tom, že byste syna vzala k psychologovi?
Okusovaní a žužlání všeho možného se mi jeví jako neurotický projev, vzhledem k tomu, jak již dlouho trvá, bude více zafixován a zdá se, že Váš synek z toho má už prostě zvyk. Možné je, že okousávání má nějaký skrytý význam a bylo by dobré o tomto mluvit s odborníkem. Bude se jednat nejenom o práci Vašeho synka, ale o práci Vás všech, celé rodiny. :) Ale jistě se s tím dá pracovat!! Nevzdávejte se, v klidu si promluvte s mužem, vysvětlete mu, že chcete Vašemu synkovi pomoci a že Vás to trápí. Domlouvání synkovi, ať to nedělá, bohužel se obávám se mine účinkem. Moc Vám držím palce, skvělé by bylo, kdybyste k psychologovi nakonec dorazili všichni 3 :) IK
psycholog Klečková
2016-05-10 09:25:02
MIlá Veroniko,

omlouvám se, že odpovídám až nyní, ale nějak jsem to dříve nestihla.

Nejste cvok, je to normální, dokonce, i když už Vám je víc než 17 :) Prostě to jenom znamená, že máte svého manžela velmi hluboce ráda a že Vás to zranilo. Zranila Vás ale hlavně Vaše představa o tom, co by se mohlo stát kdyby a to jak moc situaci rozebíráte a neustále si v hlavě dokola přemítáte co a jak apod. Tomu se říká myšlenkové ulpívání - perseverace. Je to PRAVDĚPODOBNE jedna z Vašich strategií, jak se vyrovnáváte se stresem. Zajímalo by mne, jaké pozitivní strategie na zvládání stresu používáte, pak bych Vám byla schopna říct, zaměřte se na toto a toto. (ale to bych Vám musela udělat test na stres:)

Váš muž Vám vysvětlil, že se nic nestalo a dává Vám najevo lásku. To je úžasné, po tolika letech manželství! Važte si toho. Možná to vzniklo proto, že se potkalo mnoho faktorů najednou - Váš muž má k 50ti letům (andromedium - obdoba menopauzy u žen), to že se v něm probudila zvědavost po jiné sex. partnerce (jste jeho první a jediná žena), možná starosti a stereotyp v práci atd atd. monotónost manželského života atd. Můžete si s mužem v klidu promluvit o tom, proč to tak cítíte, tak jako jste to napsala mě. Je z toho vidět, že ho máte velmi ráda a že se bojíte, že žárlíte, že o něj nechcete přijít.

Co můžete udělat pro sebe: 1. začněte cvičit, unavte tělo a lépe se vám bude spát (3x týdne min 30 minut fyzické zátěže) , 2. relaxujte nebo meditujte (odpoutáte se od špatných myšlenek) 3. radujte se z maličkostí, ale i velkých věcí (32 LET V MANŽELSTVÍ JE ÚŽASNÉ) 4. Co exotická dovolená jen vy a Váš muž? ;)

Moc na Vás myslím a držím palce! IK
psycholog Klečková
2016-05-10 09:35:24
Dobrý den Vladimíro,

moc mě mrzí Vaše težká situace. Nevímjak se nakonec vyvine, o tom by bylo dobré si v klidu promluvit s Vaším manželem a dohodnout se na tom, co a jak budete dělat dále. Nejlepší možná věc je dohoda. Dejte Vašemu muži čas a co můžete udělat je, že vyhledáte pro sebe odbornou pomoc, zajděte k psychologovi nebo terapeutovi, procházíte zátěžovou situací a určitě se Vám uleví. Proberete s ním detaily. Držím palce! IK
psycholog Klečková
2016-05-10 09:55:06
DObrý den paní Mirko,

omlouvám se za prodlení v odpovědi, snad mi prominete.

Nebude to asi jen tou pubertou, ale jistě k tomu toto období výrazně přispívá. Období dospívání je charakteristické změnou nálad a vysokou emotivitou. Jedná se o období emoční lability zejména směrem k negativním emotivním rozladám. Toto vše činí Vašeho syna přecitlivělými na určité situace a proto i přehnaně emotivně reaguje, má impulsivní jednání. Těch faktorů. co do toho vstupují je více, osobnost Vašeho syna, ale i Vaše rodinné poměry, Váš přístup a Vaše povaha. Co Váš muž? Co si o tom myslí?

Váš syn je již docela velký hoch, a tak věřím, že si je (i podle toho, co píšete) vědom toho, že pokud chce v přijímačkách obstát, musí se učit. Možná bych mu v tomto směru ponechala více volnosti. "Chceš na školu? Musíš se učit. Je to na tobě, je to tvůj boj." Vy se to za něho naučit nemůžete. :)
Ke konfliktům s kamarády, to by asi bylo dobré více probrat, jak jeho chování působí na ostatní a jak ho druzí vnímají. Možná by bylo dobré se více zaměřovat i na emoce, nejen na intelektuální stránku. Co druzí cítí, když jim toto řeknu? Co si asi o tom myslí? Je jim to příjemné nebo nepříjemné? A proč? Jak se cítím já, když mi někdo něco podobného řekne? atd atd S tímto se dá pracovat celkem dobře. Tak nevím, jestli jsem Vám pomohla nebo ne.... kdyby cokoliv, klidně se ozvěte.

Mnoho štěstí přeji Vám i synovi v přijímačkách. IK


psycholog Klečková
2016-05-24 07:55:13
Dobrý den, Jiří,

k Vašemu dotazu. S tím, jaké máte obtíže se dá zcela určitě pracovat, ale vzhledem k tomu, že píšete, že problémy tohoto typu trvají dosti dlouho, pravděpodobně bude psychoterapie na delší čas. Mám radost, že jste se odhodlal a napsal, protože to je první dobrý krok. Tím, že sám preferujete psaný typ komunikace vlastně nerozvíjíte typ komunikace osobní - tváří v tvář. A dovednosti lze rozvinout pouze praxí. I to se v setkávání s psychologem/terapeutem můžete naučit. Budete dostávat zpětnou vazbu a budete pracovat se svými pocity a i s pocity, které budou vzájemně vyvstávat v bezpečném terapeutickém vztahu.

Moje rada by byla taková, že pokud nechcete zavolat na objednání, využijte možnost objednání se přes SMS/e-mail apod. Prostě si takto zarezervujte termín. Nemusíte nikomu volat. Vím, jak je to těžké, protože se s klienty, kteří mají obtíže s komunikací se občas setkávám. Když přijdete k psychologovi, terapeutovi, zcela jistě Vám pomůže. (lze využít i různých projektivních metod k popsání obtíží, aniž byste musel více hovořit, ale to už je pak na zvážení konkrétního psychologa. i by bylo možné využít určité typy osobnostních dotazníků k rychlejší identifikaci osobnostních obtíží)
Bylo by ev. možné v počátcích i terapii kombinovat se Skype sezeními - ale pokud bych se mohla přimlouvat, preferovala bych právě u Vás osobní setkání. :) I když pro Vás zpočátku bude obtížnější.

Na druhou stranu, napsal jste do poradny a to znamená, že Vás něco trápí a tíží a že jste nastartován k tomu, s tím něco udělat. Že přemýšlíte, co s tím. Že chcete. A to je pro mě podstatné. Přeji Vám mnoho sil a pokud byste měl ještě otázky, klidně napište. IK
psycholog Klečková
2016-05-24 08:04:52
Dobrý den, Jano,

k Vaší dcerce, nemyslím si, že na Vás něco zkouší. Sama píšete, že jste vypozorovala, že se takto chová, když toho "má dost", když je unavená. A také popisujete, že je vlastně v určitých situacích více citlivá. Chápu, že Vás velmi trápí, že Vás bije, bouchá, pláče apod. S tím můžeme pracovat, je to o tom, jí nastavit hranice, co může a co ne. Je to i o formě sdělení, jak jí to řeknete. Je to i o tom, jak jste v tom spolu s mužem za jedno, je to o tom, jaký má režim dne, jak odpočívá/te atd. Těch faktorů, které se na tom podílí, je celá řada. Co bych potřebovala vědět je, jak dlouho to trvá, Kdy se to objevuje více, kdy méně. Co na to zabírá? Jak to přejde? Co si o tom všem myslí tatínek? Domnívám se, že je to otázka několika konzultací a pokud bych se mohla přimlouvat, bylo by prima navštívit psychologa. Držím Vám palce a přeji klidné dny! IK

psycholog Klečková
2016-05-24 08:15:23
Dobrý den, Kateřino,

Moc se omlouvám, že odpovídám se zpožděním, ale dříve jsem se k on-line poradně nedostala. Snad prominete :)

A nyní k Vašemu dotazu - k Vaší dceři, 14 let. Vypadá to, že se Vaše dcera chytla party, nejsem si jistá, zda změna školy může něco vyřešit, protože si docela dobře dokáži představit, že se holky, pokud budou chtít, budou scházet i po škole. Bylo by dobré to více probrat. Jak se chovala dříve, co její biologický otec. Vídá se s ním? Co si o tom všem myslí Vás manžel? Co dcera, je něco, co na ní platí? Co si o tom myslí ona? Jak spolu o tom všem mluvíte? Co se stane, když Vám ukradne peníze? Jak to řešíte? Vím, že mám více otázek, než odpovědí, ale vím toho do Vás velmi málo. Z Vašeho dotazu se zdá, že se s mužem opravdu trápíte a že Vás trápí chování dcery. Určitě navštivte psychologa, ideálně i s dcerou. Pomůže Vám to. Přeji klidnější dny. IK
psycholog Klečková
2016-05-30 09:04:56
Milá Radko,

z Vaší zprávy vím velmi málo informací, ale i tak se pokusím Vám navrhnout několik kroků.
Potřebovala bych vědět, kolik Vám je let a kolik Vám bylo, když Vám zemřela Vaše první přítelkyně. Rovněž bych potřebovala vědět, co Vaše rodina, máte nějakou a jaké máte s rodinou vztahy? Lépe by se mi z toho usuzovalo na podporu a pomoc. Máte manžela, pokud ano, co si o tom myslí?

Zdá se, že Vás nepříjemné pocity z první ztráty stále trápí a v důsledku vážné nemoci vaší současné přítelkyně se Vám vracejí zážitky na původní prožitý silný stres. Tím se to zřejmě násobí a proto prožíváte zvýšené pocity smutku a lítosti a beznaděje. Co bych Vám velmi doporučila je zvážit návštěvu psychiatra a podpořit Vaši současnou situaci medikací (doporučení Vám vystaví praktický lékař). Pokud váháte, určitě doporučuji psychologa a projít s ním tím, čím právě procházíte (trvá to dlouho a zbytečně se trápíte). Určitě se Vám uleví.

Je od Vás velmi hezké, že se Vaší přítelkyni snažíte dávat podporu, ale říkám si, jak by se asi cítila, kdyby viděla, že pláčete, protože Vám ji je líto a je Vám z její situace smutno. Možná i tento společný prožitek posílí Vaše přátelství. To je k zamyšlení pro Vás, zda je nutné držet tolik své emoce před kamarádkou na uzdě.
A dále, co bych velmi doporučila, je unavit trochu tělo - (nevím ale nic o tom, jak jste na tom zdravotně - takže ev. musíte konzultovat s lékařem) ale obecně lze říci 3x týdně min. 30 minut anaerobní aktivity (Běh, kolo, aerobik, zumba, tanec....) - zbavíte se stresu, vyčistíte hlavu a budete se cítit o něco lépe.
Nebo lze namísto toho - svižná chůze každý večer/odpoledne alespoň hodinku. :)

A také je dobré mluvit o svých pocitech s lidmi, které máte ráda a kterým věříte.

Moc na Vás myslím a přeji hodně sil! IK

psycholog Klečková
2016-05-30 10:52:38
Dobrý den Štěpánko,

píšete poměrně detailně o potížích Vašeho syna, ale nevím, jak vypadá Vaše rodina. Bydlíte sami? Píšete že jste samoživitelka. Co tatínek Vašeho synka? Co si o situaci myslí, vídáte se? Co babička a dědeček, jste s nimi v kontaktu? potřebovala bych vědět ještě mnohem více.
JE skvělé, že jdete k psychologovi, to je ve Vašem případě nutné, zkuste paní zavolat, zda se jí někdo neodhlásil - čím dříve, tím lépe :)

Mě se z toho, co píšete zdá, že Vašemu synkovi velmi chybí původní školka - jesličky. Vzhledem k tomu jak byl maličký zřejmě silně přilnul k paní učitelce/vychovatelce. Takto se může projevovat i separační úzkost u malých dětí, vytvoří si silný vztah k pečující osobě a pokud se s ní poté nevidí, reagují různým způsobem - změnou chování atd. Ale těžko říci, opravdu toho vím málo a potřebovala bych se Vás více doptat.
Nevím však, zda by bylo dobré ho opět vracet - neboť pokud víte, že soukromou školku platit nemůžete, tak potom byste mu v hlavičce udělali ještě větší zmatek. Což se asi i přes Váš dobrý úmysl stalo, když jste ho poprvé vrátila zpět.

Doporučila bych Vám být s ním co nejvíce, mít ho ráda (resp. určitě ho ráda máte, to je vidět z toho, co píšete, ale dávat mu to najevo), mazlit ho. Být s ním tak často, jak Vám čas/práce dovolí a věnovat se mu. Váš synek potřebuje jistotu a Vaši náruč. :) Potřebuje vědět, že ať se chová, jak se chová, pořád ho máte nejvíc ráda na světě.

Tak jak popisujete přístup současné školky, tak to se mi moc nelíbí. Paní učitelka by Vám v tomto měla pomoci, přísnost je naprosto kontraproduktivní. Váš synek je velmi malý! Ta kousnutí s ním neprobírejte horem dolem, stačí, že ví, že mu říkáte, že je to špatné a že se to nedělá, že jste z toho smutná. Nejsem vůbec zastáncem tvrdých výchovných metod, budu se opakovat, ale trpělivostí, láskou a důsledností se dá docílit mnohem více. Ještě mám dotaz - k těm razítkům, moc nevím, zda máte mysli skutečné razítko, či zda je to modřina? Pokud by to byla modřina, tak to musíte okamžitě ve školce řešit.

Hodně trpělivosti a sil Vám přeji :) IK
psycholog Kleckova
2016-06-13 21:23:35
Dobrý den, Tome,

vim toho od Vás velice malo, proto je pro me tezke se k tomu vyjadrit. Jak dlouho to trva? Mel jste to jiz nekdy před tim? Pokud Vas to obtezuje a prijde Vam to divne, asi je na miste navštívit odborníka ev.lekare a poradit se o dalším postupu, minimalne Vas to zbavi pochybnosti.

Drzim palce, IK
psycholog Klečková
2016-06-13 21:29:23
Milá Nikolo,

podle toho, co píšete je toho na Vás v poslední době opravdu hodně. Vzhledem k tomu, jak píšete, že špatně spíte, hubnete, nic Vás nebaví a ztrácíte zájem o různé aktivity bych Vám doporučila návštěvu psychiatra (doporučení Vám vystaví praktický lékař). Psychiatr zhodnotí, zda bylo vhodné nasadit medikaci. K tomu bych se velmi přimlouvala i za terapii, neboť to Vám pomůže. Je zbytečné, abyste na vše byla sama a trápila se, když Vám s tím někdo může pomoci. Určitě vyhledejte pomoc, jsem si jistá, že Vám to pomůže. Hodně sil přeji, IK
psycholog Klečková
2016-06-13 21:38:34
Dobrý den pane magistře,

k Vašemu synkovi, 2 roky - první otázka na Vás, zda je u pediatra vše ok - mluvíte o tom, že je velmi hubený. TO by bylo vhodné zkonzultovat tam. Co se týče řeči - to že dítě ve dvou letech nemluví, říká jen málo slov, slabiky, nepovažuji za nijak závažné, vývoj řeči je individuální a ukáže čas, jak bude přibývat slovní zásoba apod. Domnívám se, že logopeda vyhledat není ještě nutné. Mě by ale více zajímalo o Vás a Vaší paní, kdo synka hlídá? je doma? Chodí do jesliček? Jak se chová, když ho hlídá někdo jiný atd. Co si o tom myslí Vaše žena?
V druhém roce si už dítě začíná uvědomovat pomalu svou osobnost a přichází období vzdoru, zkouší, co může apod. To bych se přikláněla k tomu, že takto vyjadřuje svou nespokojenost , ale potřebovala bych k tomu vědět zcela určitě více.
Lahvička se savičkou - k tomu mne napadá, že pokud Vám nevadí, že ji má, pokud je spokojený, není potřeba spěchat s jejím vyřazením. Důležité je, aby Váš synek byl spokojený, nespěchejte na něj :) Vývoj dětí je v tomto zcela individuální. Pokud si však nejste jistý a něco se Vám nezdá, asi by bylo vhodné navštívit odborníka a detailněji to probrat. Klidný večer, IK
psycholog Klečková
2016-06-13 21:45:02
Dobrý den paní Sylvie,

určitě Vám musí být velmi nepříjemné, když Vám toto Váš přítel neustále připomíná, přestože jste se k němu přestěhovala i s dcerou. Odešla jste od manžela, tedy jste mu dala jasně najevo, že ho máte ráda, i mu to nakonec jak sama píšete, říkáte. Nevím, o co se jedná, musela bych k tomu vědět více jak o Vás, tak i o Vašem příteli i o Vaší rodině. CO mne napadá je, že by bylo vy dobré si o tom v klidu s Vaším přítelem promluvit, říci mu, jak se cítíte, když Vám dává najevo, že Vám nevěří, že s ním zůstanete. Pokud Vás neposlouchá, co mu zkusit napsat dopis/e-mail, s tím, co cítíte a jak je Vám to nepříjemné. Pokud by Vám to nepomohlo, zkuste spolu vyhledat psychologa. Držím palce! IK
psycholog Klečková
2016-06-13 21:56:11
Dobrý den, Marion,

Je dobré, že jste se to nejprve pokoušela řešit s kolegyní, bohužel to však nemělo význam. Někteří lidé potřebují ke svému životu svár a napětí. Zda to řešit s vedením je těžká otázka. Pokud Vás to trápí a ovlivňuje to Vaši práci, bylo by vhodné aby to Váš šef/ka věděl. Ale k tomu by mne zajímalo, jaký máte vztah se šéfem? Rozumíte si spolu? Jak se chová šéf v obdobných situacích? Zasahuje do sporů mezi kolegy?
Na druhou stranu musíte počítat s tím, že pokud to budete řešit se šéfem, přítele si z kolegyně neuděláte.
Nebo si o tom zkuste promluvit s psychologem, na to mne totiž navádí to, co sama píšete a to, že se k vám matka se sestrou chovaly stejně jako Vaše kolegyně. Možná by Vám pomohlo to více probrat, abyste měla nestranný pohled na věc :) Klidný večer, IK
psycholog Klečková
2016-06-14 14:15:38
Dobry den, pani Petro,

musí to byt pro Vas velmi tezke obdobi. Asi by bylo vhodné to řešit s psychologem, zdá se, že Váš syn je na počítači závislý a ze je tam vice věci. Ptala jste se syna, zda by chtěl trénovat alespoň 1x tydne? Jaky ma na to názor? Mně by se líbilo, kdyby mel sportovni povinnost, tenis je prima v tom, ze ho umi, ale nemusi to byt jen tenis, muze si najit jakykoli sport, třeba ten kam chodi jeho spolužáci, kamaradi atd. Cokoli, co by ho odpoutalo od PC. Kazda pravidelna aktivita a povinnost je v tomto skvela. I je velmi dobře, ze ho vas muz vzal na kola do Srbska. Jake to nakonec bylo, co o tom rikal Vas syn a Vas muz? To, co v soucasne dobře můžete delat je, aby Vas syn mel nejake povinnosti. Aby musel chodit sportovat. Nejlepsi je k tomu s nim dojit dohodou, diskuzi a vysvetlovanim, i když je to velmi zdlouhave a pro Vas narocne. Nekterym klientum pomaha, pokud si dite muze vytvořit svůj rozvrh, jak by si pralo byt na PC a ten si navrhne, nasledne vy ho zrevidujete a najdete spolecny kompromis (všichni dohroady i s tatínkem). Také je vhodne zavest 1 den bez PC (napr. nedele) - bude to vyzadovat vasi duslednost a trpelivost. Vhodne je o tom s Vasim synem mluvit, vysvětlovat mu, proc to chcete jinak, co Vam na tom vadi, k cemu to je nebo není dobře atd atd. Aby vedel, ze není vasim cilem mu zakazat PC. Uz je to téměř dospely clovek :) ale porad potřebuje Vasi lasku a podporu a trpelivost. Drzim palce a moc se primlouvam za to, abyste navstivili psychologa. Klidny den, IK
psycholog Klečková
2016-06-29 07:43:38
Dobrý den, Františku,

děkuji za Váš dotaz. Obávám se, že jednoduchá rada nebo návod na to, jak se změnit neexistuje. Je to proto, že každý člověk je jiný a má za sebou jiné zkušenosti, jinou výchovu, jiné rodiče, jinou genetickou výbavu (jinou povahu) apod. Také každý z nás reaguje na něco jiného. Proto nelze obecně doporučit postup, jak si zvýšit sebevědomí a získat více přátel. Co bych Vám velmi doporučila je právě psychoterapie, která Vám v této oblasti zcela jistě dokáže pomoci. Vzhledem k tomu, že jak píšete, je to věc, která Vás již dlouho trápí, se domnívám, že se bude jednat o delší terapii - ale věřím, že Vám velmi pomůže. Držím Vám palce a přeji hodně sil a odhodlání do toho jít! :) IK
psycholog Klečková
2016-06-29 10:06:47
Dobrý den, paní Věro,

mrzí mne, že máte doma takto těžkou situaci a že nemáte podporu od manžela v péči o Vaši 80ti letou maminku. Musí to pro Vás být velmi těžké a zraňující.
Můžete si se svým mužem promluvit o Vašich pocitech vysvětlit mu, jak Vás to trápí, jak se z toho cítíte smutná. Ale zdá se mi z Vašeho vzkazu, že jste to již zkoušela. Pokud na to Váš muž neslyší, asi by pro Vás bylo dobré si o svém trápení promluvit s psychologem. Ideálně pokud by Váš muž chtěl jít s Vámi :) To by bylo prima. Zkuste mu navrhnout, že půjdete společně, pokud nebude chtít jít ani s Vámi, myslím, že je dobré, abyste šla sama. Věřím tomu, že pokud nás něco trápí, má velký smysl se tím zabývat a nenechat to dojít daleko. Se mnoha věcmi se dá vždy něco dělat :)

Hodně klidu a sil přeji, IK



Psycholog Kleckova
2016-07-20 08:43:25
Dobry den, Radko,

Co se tYce Vasi dcerky a vytrhavani ras - pravdepodobne je to neurotickeho puvodu a stal se z toho casem jiz navyk. Sama pisete, ze dcerka prozila nehezkou udalost, muze to s tom souviset a myslim, ze by bylo dobre to probrat detailneji s psychologem. Faktoru, ktere se na totmo chovani Vasi dcerky muze podilet muze byt vice. Za me tedy je zcela na miste vyhledat psychologa. Je dobre to probrat, mluvit o tom detailneji, pokusit se najit pricinu atd. Mimochodem co si o tom mysli tatinek?
Co muzete delat sama, zkusit se na to nesoustredit, nekomentovat to, neptat se, vase dcerka vi, ze vam to vadi (a mozna to vadi i ji). Kazdy maly krucek, kdy se ji podari nevytrhavat si rasy nalezite ocenit. (Ma rada detska malovatka? Napada mne, co zkusit ji motivovat tim, ze byste napr. Koupili detska malovatka, rasenku atd.)
Drzim moc palce! IK
psycholog Klečková
2016-08-02 13:32:40
Dobry den, Štěpánko,

Váš syn byl dlouhou dobu zvyklý na to, že spí s Vámi v posteli. Proto je pro něj nyní velmi těžké to najednou změnit, i když už je "velký". 4 měsíce, kdy žijete společně i s přítelem je OPRAVDU krátká doba, Váš synek nebyl zvyklý se o Vaši lásku s nikým dělit. Chce to trpělivost, pomalu a jistě vysvětlovat, nikam nespěchat, mluvit s ním o tom (ne pořád). Nespěchejte na něj a dejte mu čas. S přítelem ho ujistěte, že ho máte rádi, ale že potřebujete bát i sami spolu. Možná si i se synkem někam "vyražte" jen vy dva - třeba do kina nebo na kolo, nebo něco, co máte oba rádi a kde se vzájemně užijete. A pak zase může vyrazit jen s Vašim přítelem, bude-li chtít.
Zcela jistě se to časem zlepší. :) Pokud Vás to bude trápit více, navštivte psychologa, dá se s tím dobře pracovat. Držím palce. IK
psycholog Klečková
2016-08-02 13:37:45
Dobrý den, Michaelo,

příznaky, které popisujete jsou skutečně popisovány velmi často jako psychosomatické. I to máte nakonec podložené výsledky od lékaře, kdy píšete, že téměř vše Vám dopadlo ok a vyšlo negativní. A je moc dobře, že jste ta vyšetření absolvovala. Věřte svému psychologovi, je skvělé, že k němu chodíte. Nespěchejte na sebe, nespěchejte na to, abyste příznaky necítila. Je to běh na dlouhou trať. Vím, že je to znepokojující, ale časem, pokud budete na psychoterapii pracovat, se to jistě bude stále více zlepšovat. Vaše tělo si zvyklo reagovat určitým způsobem na krizové situace, a proto se tak ozývá a jak píšete sama, se tyto příznaky objevují více se stresem. Hodně klidu a štěstí přeji! IK
psycholog Kleckova
2016-08-23 13:16:23
Dobry den, Zdenko,

Je velmi pravdepodobne, ze vase pocity prameni z minulych zkusenosti a to jak s Vasmi ex manzelem, tak i s Vasim otcem. Diky temto prozitkum citite to, co jste citila mozna i drive. Da se s tim dobre pracovat v ramci psychoterapie, s psYchologem budete probirat Vase pocity, vase vzpominky, patrat po tom, co vas k vasemu chovani vede a take budete dostavat realistickou zpetnou vazbu. Budete resit, proc v dany moment hadky s vasim muzem citite touhu odejit a vztah ukoncit apod. Tim postupem casu zjistite podstatu konfliktu a nasledne se timto uvedomenim (a samozrejme nejen tim) bude upravovat vase chovani a jednani v danem momentu sporu.

A dale mne napada, to co jste popsala mne do vaseho dotazu zni velmi citlive, verohodne a je z toho i velmi jasne, ze sveho muze mate velmi rada, a tak mne napada, vi to, co citite? Co prozivate? Co mate za sebou? Klidne mu to povezte stejne tak, jak jste to napsala me.

Mnoho stesti preji :)
psycholog Klečková
2016-09-06 09:33:30
Dobrý den, paní Simono,

co se týče Vašeho syna a současného stavu, jde především o to, jak jeho nicnedělání a apatie dlouho trvá. To z Vašeho vzkazu není jasné. JAko první pomoc, co můžete udělat vy je mu dát veškerou podporu. Základní - jídlo, pití, spánek, pochopení, starost o něj atd. Moc se neptat, ale říci, pokud bude chtít mluvit, že tam pro něj jste. Povzbuzování typu : Nic si z toho nedělej, bude někdo jiný a nebo vzmuž se a jdi něco dělat je NEVHODNÉ. S tím bohužel ničeho nedocílíme. Tento stav by měl odeznít, zdá se, že Váš syn si to potřebuje odžít. Ideální by bylo, aby on sám chtěl někam jít na konzultaci. Můžete mu to navrhnout. Bude-li synova apatie trvat déle, je na místě konzultace s psychiatrem. Myslím na V8s, IK
psycholog Klečková
2016-09-06 09:39:19
Dobrý den, Lukáši,

alkohol na každého člověka působí jinak. Pokud víte a máte tu zkušenost, že po vypití tvrdého alkoholu jste na manželku hrubý a máte další pocity, které Vás znejišťují, pak je nejlepší se naprosto tvrdého alkoholu vyvarovat. Můj návrh je následující: Vypusťte na 3 měsíce pití jakéhokoli alkoholu a uvidíte, zda se Vám vaše stavy agrese a pocity touhy po jiné ženě vracet či nikoli. Podle toho bych jednala dále. Takto se z Všeho vzkazu zdá, že na vině je alkohol, bohužel i vzhledem k rodinné zátěži, jak píšete... Držím palce, IK
psycholog Klečková
2016-09-06 09:49:30
Dobrý den, Jessi,

nepíšete jak často se Váš syn kouká na porno, tedy se pokusím odpovědět velmi obecně, konkrétně bych potřebovala znát více detailů. Pokud sledování porna nenarušuje běžný režim, nejedná se o nic patologického. Vzhledem k jeho věku by bylo asi vhodné si s ním o tom promluvit, jak to vnímáte vy. Vysvětlit mu, přiměřeně k jeho věku, že porno je extrémní, není tolik podobné realitě a že k lásce toho patří mnohem více. Že k sexu je nutné i vzájemné porozumění a láska, vzájemné sympatie, blízkost atd. Ublížit mu nemůžete, naopak si myslím, že komunikace o dané věci je zcela na místě. Asi bych nezacházela do detailů, ale pokusila bych se pravdivě odpovědět přiměřeně k jeho věku podle toho, na co se ptá. CO se týče toho, že sleduje kreslené porno, to bych spíše přikládala k tomu, v jakém je věku.

Možná by mu v té diskuzi mohl pomoci i tatínek, jde o to, s kým se mu o tom bude mluvit lépe, příjemněji, klidněji. Pokud by Vás to dále znepokojovalo, bylo by dobré to probrat s odborníkem. Držím palce, IK
Psycholog Klečková
2016-09-15 22:21:35
Dobry den, Davide,

Hodne bych se vas potrebovala doptat, nebot pisete o problemech velmi obecne, ale ne konkretne.
Obecne receno, pokud mame starosti ci problemy, je bezne, ze o nich premyslime a zaobirame se jimi. Zalezi na typu osobnosti, jak moc a jak casto a take jak dlouho.
Nekdo mene a jiny vice. Lide ve vasem veku o nekterych vecech premysli vice, je to typicke. Na druhou stranu, mate-li jakekoli pochybnosti, vyhledejte odbornika ke konzultaci. Doporucuji (psycholog ci psychiatr) - to vas zbavi nejistoty a pochyb o tom, zda je tento styl prichazeni a reseni problemu bezny. To bohuzel z vaseho vzkazu nejde poznat. Co tomu rikate? Stalo by to za to? Ja myslim, ze ano :) drzim oalce k odvaznemu rozhodnuti! IVeta
Psycholog Kleckova
2016-09-15 22:27:31
Dobry den, pani Petro,

Moc se primlouvam za to, abyste ve vasi nelehke situaci vyhledala psychologa a absolovovala podpurnou terapii.
Obdobi, kterym prochazite prinasi radu obav a nejistot a vase prozivani a uzkosti a obavy k tomu bohuzel patri. Tim, ze budete
O svych pocitech, ktere jsou spojeny s diagnostikou a operaci a naslednou lecbou hovorit, vam velmi ulehci. Budete se citit lepe.
Muzete se zeptat vase onkologa, urcite bude mit tip na pszchologa ci psychoterapeuta a pokud ne, hledejte sama! Myslim na vas a preji hodne sil!!! Iveta
psycholog Kleckova
2016-09-16 13:30:40
Dobrý den, Lenko,

Vasek mam pravo se zlobit, to jiste chápete, neboť se zda, ze se do vas zamiloval i on a vy jste "zahýbala" s jeho city. I když jste si to uvědomila celkem brzy, vyrcena slova nemůžete vrátit zpatky. Udelala jste co jste mohla, zavolala mu a rekla mu, co k nemu citite. To je dobre. To, ze jste Vaska potkala a zacala si s nim znamena, ze vas osmilety vztah vam něco nedaval. Je mozne, ze Vam něco chybelo a to jste nasla u Vaska. Jestli se vrati nebo ne nevim. Dokazete si představit, ze byste mu napsala dopis o tom, co nyní prozivate?

Potrebovala bych se vas ještě na mnoho věci doptat, takto jen ve strucnosti, co me napada. Drzim palce :) IK
psycholog Klečková
2016-09-22 11:44:00
Dobrý den, Aleši,

měla bych k Vám asi spíše více otázek než odpovědí. Kde tedy bydlí teď vaše přítelkyně, v ČR nebo stále v zahraničí? Vzhledem k rozdílu Vašeho věku, dovedete si představit, že byste s ní zakládal rodinu do cca 2 let (pro ni to bude jistě velmi aktuální téma)? Dovedete si vy představit, že byste se přestěhoval za ní do zahraničí? Měl jste před tím nějaký vážný vztah? Bavíte se spolu o společné budoucnosti? Co si ona o tom myslí?
Zkuste si vduchu na tyto otázky odpovědět.

Věkový rozdíl není ve vztahu překážkou, pokud oba víte, že chcete plánovat společnou budoucnost. Znám dost párů, kde je věkový rozdíl značný a jsou spolu spokojeni. Co se mi líbí na tom, co píšete je, že se Vaše přítelkyně dokáže zamyslet na tím, co jí řeknete a pokouší se i měnit své chování. To je známka toho, že ji na Vás záleží. Proto by bylo možná dobré si s ní více promluvit o Vašich pocitech i o pocitu nejistoty, který máte, když se chová a dívá na ostatní muže tak, jak se Vám to nelíbí.
Co se týče prohledávání telefonu a sms, opět si spíše kladu otázku, co Vás k tomu vede, že ji nedůvěřujete? Co by se změnilo, pokud byste v telefonu našel něco, co se Vám nebude líbit? atd. Asi bych Vás více potřebovala vidět a společně zvážit, co je pro Vás v danou chvíli důležité a přijatelné. Držím palce a myslím na Vás, IK
psycholog Klečková
2016-10-18 12:58:25
Dobrý den, paní Zdenko,

k Vašemu dotazu ohledně synka, který chce a možná trochu nechce chodit na kroužek karate. Z Vašeho textu se mi zdá, že když byl na kroužku s Vámi a se sestřičkou, tak vše bylo ok. Je to tak? Pokud ano, zdá se, že nějakým způsobem s tím umíte lépe pracovat než tatínek, který se s ním vrátí, protože pláče.
Pak by bylo asi dobré, abyste s ním zpočátku chodila vy, než si zvykne. Co je dobré a to sama píšete, ho nenutit.

Dokážete si představit, že byste na karate šli a prostě se spolu jen dívali jak děti cvičí? Zkuste se domluvit s trenérem, že se budete chodit dívat a že se synek přidá, až se na to bude cítit. V tom ho jistě můžete podporovat, ale s mírou, abyste příliš netlačila. Hodně ho chvalte a povzbuzujte a oceňujte každý malý krůček ve zlepšení. Nakonec můžete pochválit i to, když se půjde podívat na kroužek. :)

Někdy se stává, že představa dětí o kroužku je jiná, než jak pak vypadá realita. Když přijdou na kroužek či trénink je situace pro ně nová a neznámá: Docela si dokážu představit, že možná váš synek před tím nikdy neviděl tatami a kimono? Najednou je tam velký trenér v kimonu a cvičí na tatami :) Vše je nové a neznámé. No a někdo se s tím popasuje lépe a jiný zase hůře. Proto je potřeba vyjít z toho, jak to má Váš synek.

Třeba bude potřebovat čas a nebo se mu bude líbit nějaký jiný sport. Vydržte, podpořte ho, nespěchejte a uvidíte, jak se to vyvine! držím palce, IK
psycholog Klečková
2016-10-18 13:04:48
Dobrý den, Patriku,

pokud máte jakékoli pochyby ohledně svého zdravotního stavu a dýchání, je na místě navštívit svého lékaře.

Za psychologického hlediska lze říci - OBECNĚ - že pokud na něco zaměříme svou pozornost a soustředíme se na probíhající děj, více ho vnímáme a více si ho všímáme. To souvisí i s dechem a dýcháním. Zaměříme-li svou pozornost na dech a snažíme se ho pozorovat a vnímat. Této souvislosti nakonec využívají např. i meditace a mindfulness, což jsou techniky, které učí jak zvládat stres a zde je přímo chtěné pozorovat svůj dech a vnímat, kudy proudí tělem.

Pěkný den, IK
psycholog Klečková
2016-11-01 15:08:03
Dobrý den, Lukáši,

k Vašemu dotazu, který jste poměrně podrobně popsal. To, že jste se svoji bývalou přítelkyní stále v kontaktu, zhoršuje Vaše současné pocity a nedovoluje Vám se myšlenkově odpoutat od minulých věcí. Fakt, že jste se rozešli, protože Vám vadilo, jaký má přítelkyně vztah s Vaší dcerou, je poměrně závažný a pochopitelný důvod. Osobně se i domnívám, že to, že jste začal komunikovat a scházet se s někým jiným bylo způsobeno tím, že Vám stávající vztah nedával vše, co jste potřeboval. Vzhledem k tomu, jak popisujete, že se v současné době cítíte a jak se Vám nedaří spát, máte vtíravé myšlenky a špatné sny bych Vám velmi ráda doporučila najít si psychologa, s kterým můžete projít Vaše pocity a starosti.

Proč se máte trápit, když existuje řešení Vašich obtíží? Bohužel to však není tak, že bych Vám nyní mohla říci, udělejte to a to, přestaňte s tím a s tím a vše bude dobré. Tak to bohužel nefunguje. I když jste to podrobně popsal, velmi málo toho o Vás vím. Každý člověk má jiné pocity, jiné vnímání, jiné zkušenosti a jiné způsoby toho, jak nalézt svou ztracenou rovnováhu, a proto jednotný návod neexistuje. Můžete je však společně s psychologem hledat a zjišťovat, co můžete udělat jinak a v čem se budete cítit dobře. Osobně se domnívám, že je to otázka několika málo konzultací, že se jedná o krizi z rozchodu :) Klidné dny Vám přeji. IK
psycholog Klečková
2016-11-05 08:52:40
Dobrý den, Davide,

bohužel z Vašeho vzkazu nevím o tom, jak dlouho Vaše obtíže trvají a co konkrétního se stalo. I když nepovažujete za nutné to zmínit, myslím, že se to daného problému velmi týká. To, že jste přečetl již spoustu psychologických knih a článků je prima, ale domnívám se, že to není pro Váš případ dostačující. Teoreticky víte jak na to, ale bohužel to nestačí. Velmi to však značí to, jak Vás daná věc (myšlenky a pocity v hlavě) trápí. Nakolik Vás obtěžují a jak moc s nimi chcete udělat. Není to pouze o tom danou šatnou myšlenku přijmout. Na uzdravení se podílí řada dalších faktorů. Velmi Vám v tom může pomoci psychoterapie a poradenství s odborníkem. Pokud bych mohla navrhnout, pak toto: 1) konzultaci s psychologem - ten zváží, zda je váš stav zvládnutelný psychoterapií či zda je nutná konzultace u psychiatra kvůli medikaci nebo 2) konzultaci u psychiatra - ten zváží medikaci a následně doporučí podpůrnou terapii. Nenechávejte to sám na sobě, je to zbytečné. V současné době existuje řada psychologických a medicínských prostředků, jak Vám pomoci. Neváhejte a navštivte odborníka, velmi se za to přimlouvám. Mnoho štěstí přeji, IK
psycholog Klečková
2016-11-05 09:01:20
Dobrý den, Žaneto,

jak píšete na Vašem manželství Vám záleží, ale zároveň Vás velmi trápí nekotrolovatelný vztek a agrese Vašeho manžela. Mnohem více bych se k tomu potřebovala doptat...nicméně napadá mne velmi obecně toto: Zvažovali jste možnost spolu navštívit psychologa? To by z mého pohledu bylo nejlepší - párová terapie. Pokud by manžel nechtěl, asi by bylo dobré, pokud by jste pomoc vyhledala vy sama. I malá změna v jednom článku systému rodiny může začít ovlivňovat celý systém. Tedy, pokud vy budete chodit sama na terapii - je možné, ba dokonce velmi pravděpodobné, že to k čemu dospějete, bude působit na všechny ostatní členy rodiny, nejen na Vás. A tím se sytém a chování Vašeho manžela může začít měnit a nebo se může začít měnit Vaše chování v přijímání jeho agresí a vzteku. Tedy nic není ztraceno :) Promyslete to a uvidíte, jak se rozhodnete. Hodně sil přeji! IK
psycholog Klečková
2016-11-23 10:44:31
Dobrý den, paní Markéto,

omlouvám se za zpoždění v odpovědi, ale nebylo v mých silách dříve reagovat. Pokouším se odpovídat ihned, jakmile je to možné.
Rovněž jsem si všimla, že pokud jsem nereagovala na Váš dotaz ihned, psala jste vícekrát proč nereaguji a neodpovídám. Tedy během dvou hodin jste mi napsala cca 4x. TO je poměrně hodněkrát. Píšu to právě proto, na co se ptáte. V dobu, kdy jsem neodpovídala jsem měla pracovní povinnosti a ani jsem neseděla u PC. Tedy jsem nemohla odpovědět. Může to být nějakým způsobem podobné s Vaším manželem? Kdy a jak často mu píšete či voláte? Co v tu dobu dělá? A víte, co si myslí o tom, že mu voláte či píšete? Tím by bylo dobré začít. Zkusit si s ním o tom promluvit.

Z Vašeho dotazu je vidět, že se velmi trápíte a těžko se Vám s manželem hovoří. To, že nereaguje a nezvedá Vám telefony a vlastně s Vámi téměř nekomunikuje, má zřejmě nějaký důvod, ale nevím a ani z Vašeho krátkého dotazu nemohu vědět jaký. Na to bych s Vámi oběma potřebovala hovořit a více s Vás doptat. Ideální by bylo, pokud by Váš muž byl ochoten jít s Vámi na párovou terapii. Nebude-li to z jakéhokoli důvodu možné, bylo by vhodné, abyste sama navštívila psychologa a probrala s ním, co se u Vás v současné situaci v rodině děje. I ta skutečnost, že vy sama budete řešit Vaše problémy v komunikaci bude mít za následek určitou změnu. Protože i když jeden malý článek v systému se začne chovat či reagovat jinak, něco se změní v celém systému rodiny. A to je podle mého názoru řešení vašich současných potíží. Mnoho štěstí přeji :) IK
psycholog Klečková
2016-11-23 13:26:19
Dobrý den, Sabino,

ano něco se s tím určitě dělat dá. Moc ráda bych se s Vámi setkala a pohovořila více o možnostech, chcete-li. Jsem si jistá, že Vaše situace řešení má. Mám v péči klienty s obdobnými pocity a stavy. Pokud byste nechtěla přijít za mnou, zcela jistě můžete navštívit jiného psychologa, a jsem si jistá, že Vám odborné poradenství či psychoterapie velmi pomůže. I by bylo možné Vaši situaci konzultovat s psychiatrem. Jde o to, že v současné době zažíváte pocity smutku a beznaděje, ztráty smyslu života a s tím právě psychoterapie umí dobře pracovat. Někdy je i vhodné podpořit tyto stavy medikací (léky předepisuje psychiatr ne psycholog), což však takto od PC nemohu pochopitelně říci. V případě, kdy sama zvažuji zda bude psychoterapie dostačující, posílám klienty vždy na konzultaci k psychiatrovi. Moc Vám držím palce k odvážnému rozhodnutí! IK
psycholog Klečková
2016-11-23 13:33:49
Dobrý den, paní Oli,

bohužel takto Vám neumím odpovědět. Jisté je, že se něco děje a že děti mají nějaký důvod, proč k Vám nyní nechtějí jít. Potřebovala bych vědět více informací o Vás, o příteli i o tatínkovi dětí, také to, co si myslí Váš bývalý manžel o tom, že vy máte přítele. Neboť jde rovněž o to, jak on mluví s Vašimi dětmi o tom, že vy máte přítele? To je příliš mnoho dohadů a otázek na které nemám odpovědi.
Proto bych Vám velmi doporučila navštívit rodinného terapeuta a řešit tyto věci s ním. Obecně lze říci, že není dobré tlačit. Je vhodné řadu věcí a kroků dělat postupně a trpělivě a nečekat rychlé výsledky. Zkuste si s dětmi promluvit o tom, proč k Vám nechtějí, netlačte na ně, spíš jim vysvětlete, že Vám je to líto, protože je máte ráda. Tlakem byste si mohla spíše uškodit. Hodně štěstí přeji! IK
psycholog Klečková
2016-12-19 06:50:37
Dobrý den, paní Vendulo,

musím říci, že těžko v tuto chvíli říci jak na to, i když situaci popisujete a je mi z Vašeho vzkazu jasné, co se děje, přeci jenom zde hraje roli i řada dalších faktorů (osobnost Vašeho synka, vy a Váš způsob zpracování stresu, to, co si oba s manželem myslíte, jaký má kdo z Vás názor a mnoho dalšího)

Vzhledem k tomu, že se jedná o třetí úmrtí ve vaší rodině v poměrně krátké době bych Vám ideálně doporučila konzultaci s psychologem, kde všechna tato témata můžete probrat a přijít na to, co se Vám jeví jako nejvhodnější a nejlepší varianta pro Vašeho syna.

Obecně se domnívám, že není vhodné věci tajit, ale samozřejmě záleží na způsobu a citlivosti sdělení, na vhodné době ale zejména na tom, jak se v současné době Vás syn cítí. A to z dotazu samozřejmě nelze poznat. Držím palce! IK
psycholog Klečková
2016-12-27 13:41:08
Dobrý den, Sanny,

strachy dokáží poměrně znepříjemnit život, ale dobrá zpráva je, že se s nimi v rámci terapie dá docela úspěšně pracovat. A jak píšete, také bývá obvyklé, že nasedají na nějakou změnu, či stresovou událost, tedy je pravděpodobné, že právě přestěhováním se Vám Vaše obavy z cestování a z uzavřených prostor "spustily". Domnívám se, že by bylo dobré, abyste vyhledala odbornou pomoc, aby se Vám ulevilo a aby Vaše obavy zbytečně nenarůstaly. Tím, že strach necháme být a nepracujeme s ním, má poté obvykle tendenci narůstat, i když mnohdy víme, že naše obavy (strachy) jsou neopodstatněné. Tedy držím palce k odvážnému rozhodnutí! IK
psycholog Klečková
2016-12-27 13:52:59
Dobrý den, Elizabeth,

to, že Vám partner řekl, že si Vás nechce vzít je jistě velmi nepříjemné a nijak to nepomáhá Vašemu vztahu. Pokud si muž nechce vzít ženu s níž dlouho žije, obvykle to zasévá nedůvěru do vztahu, neboť ženy to většinou chápou tak, že muži čekají, jestli se neobjeví někdo ještě lepší než jejich současná partnerka. To si však muži většinou neuvědomují, že tento signál vysílají. Neochotu ženit se lze chápat i jako projev nezralosti a neochoty přijmout zodpovědnost za partnerský vztah.
Z Vašeho vzkazu ale nevím ani kolik Vám je let, ani jak jste s partnerem dlouho spolu. Toto jsou jistě významné faktory, které hrají roli ve Vašem budoucím rozhodnutí a setrvání ve vztahu. Vaše reakce na to, že byste se nechala sterilizovat by mohla ublížit zejména Vám do budoucna, neboť se jedná o nevratný proces. Vše je potřeba v klidu promyslet a nedělat ukvapené závěry.

Ideální by bylo jít s partnerem na párovou terapii. Nebude-li chtít, můžete jít vy sama, ujasnit si, co je pro Vás důležité a co chcete. Pěkný den, IK
psycholog Klečková
2016-12-27 14:03:33
Dobrý den, paní Lucie,

nejsem příznivcem radikálních metod. Kladu si otázku proč tak spěcháte na odnaučování cucání palečku? Co Vás k tomu žene? Vadí Vám to? Co si o tom myslí Váš manžel? Vaše dcerka je velmi malá a z nějakého důvodu to potřebuje, ve 20ti měsících bych nikam nespěchala. Líbí se mi Váš postoj ve smyslu, pokud si cucá paleček přes den a Vám to vadí, tak jí zaujmout něčím jiným, odvést pozornost a takto možná velmi pomalu a opatrně a s láskou postupovat. Ale zcela jistě bych nedoporučovala hořké laky, jak jste sama viděla Vaše dcerka z toho byla nešťastná a nakonec i vy sama. Dokonce bych nedoporučovala ani nástavce, neboť zde si kladu otázku, zda nevznikne potom zvyk cucat si namísto palečku nástavec? :)

Z Vašeho vzkazu je vidět, že Vám vadí reakce Vašeho okolí, rodičů, kteří Vám říkají, co máte dělat. Ale věřím, že vy sama víte ( a i je to nakonec vidět, neboť hořký lak jste použila jen jednou), co je pro Vaši dcerku to nejlepší a jak na co reaguje. Z mého hlediska je důležité, aby byla spokojená Vaše dcerka a vy. A abyste byli spolu a hodně se mazlily. A když je spokojená s palečkem v puse, proč ne?

Pokud byste to potřebovala více probrat, tak se klidně ozvěte. Klidné dny přeji, IK
psycholog Klečková
2016-12-27 14:14:44
Dobrý den, Zdenku,

sám píšete, že máte více potíží, možná by stálo za to to řešit. Dovedete si představit, že byste si našel psychologa a vše s ním probral?

Potíže v komunikaci, které máte, mají nějakou příčinu, nějaký důvod. A na tom, nebo s tím, by bylo dobré pracovat. Dá se s tím něco dělat určitě, ale je to o tom, že dovednosti získáme pouze praxí. S dovednostmi se nerodíme, ty získáváme. Tedy tím, že se budete snažit komunikovat s lidmi (se ženami), tím své dovednosti v komunikaci budete trénovat. Dobré je vyhledat odborníka, ten Vám může dát nezaujatou zpětnou vazbu a i komunikací s ním budete rozvíjet svou schopnost komunikace. Možná by ve Vašem případě bylo vhodné si najít terapeutku ženu, pokud se Vaše obtíže týkají právě komunikace se ženami. Mnoho štěstí přeji. IK
psycholog Klečková
2017-05-27 08:11:48
Dobrý den, Sebastiane,

z Vašeho emailu toho nevím mnoho, nevím, zda spolu s danou dívkou chodíte, či nechodíte, nevím ani kolik je Vám a Vaší přítelkyni let. To je důležité proto, že vztahy v různých věkových obdobích např. v 16ti letech a např. ve 24 letech vypadají jinak a jistá váhavost je v určitém vývojovém období normální. Co si o tom myslí Vaše kamarádka, ví o tom, co prožíváte? Ví o tom, jak moc Vám na ní záleží a že si dovedete představit, že je to člověk, s nímž byste chtěl strávit celý život? A co si o tom myslí? Píšete, že byste jí chtěl pomoci, a to je od Vás velmi hezké, ale je důležité, zda si přeje pomoc ona sama. Zda to vůbec cítí tak, že by pomoc potřebovala. I to se domnívám je po terapii zásadní. Je to jedna z nejdůležitějších motivací pro změnu. Možná to vaše kamarádka necítí jako něco špatného, možná je to pro ni normální, měnit často své názory. Chápu, ale, že je poté pro Vás velmi obtížné se v tom orientovat. A to je potřeba si vzájemně vyjasnit, tak aby ona věděla, jak se v tom cítíte i vy. Co to vlastně s Vámi dělá. Pokud byste se tím trápil více, můžete vyhledat odborníka a probrat to s ním blíže, třeba společně najdete ještě nějaké pro Vás lepší řešení. Hodně štěstí přeji. IK
psycholog Klečková
2017-05-27 08:16:34
Dobrý den, Zuzano,

asi by bylo dobré o tom informovat praktického lékaře, jak se maminka po smrti dcery cítí a jak se chová a domluvit se na dalším postupu. Možná by bylo vhodné konzultovat s psychiatrem nasazení nějaké medikace a zajistit mamince podpůrnou terapii, ale to Vám jistě doporučí paní doktorka. Úmrtí dcery je pro ni velmi traumatickým zážitkem a to je zcela pochopitelné. Její chování včetně vzteku a agrese k ostatním k tomu patří, včetně toho, že sedí na gauči a nikam se jí nechce. Je mi velmi líto, jak obtížnou situací procházíte, neboť to musí být i velmi těžké pro Vás. Zvažte podpůrnou psychoterapii i pro sebe. Přeji hodně sil! IK
psycholog Klečková
2017-05-27 08:27:17
Dobrý den, Jakube,

pokud byste chtěl nějaké prášky na spaní, může Vám je napsat Váš praktický lékař ev. psychiatr. Je to však řešení toho, co Vás trápí, ale ne příčiny, proč se to tak děje. A právě tuto příčinu je vhodné i řešit a spolu s odborníkem se pokusit dobrat toho, proč se v noci budíte opakovaně a proč v polospánku jíte. A to lze psychoterapií. Mne v tuto chvíli napadá několik otázek: Co Vám to přináší? Co by se stalo, kdybyste se nebudil? Kdo na to ve Vašem okolí nejvíce reaguje? Je ještě někdo jiný, kromě Vás, komu to vadí? atd. Bohužel Vám takto neumím navrhnout jednoduché řešení, neboť dobrat se k tomu, proč se to tak děje a co Vám to přináší za uspokojení, je otázkou, kterou nelze vyřešit v průběhu jediného setkání. Každý člověk je jedinečný a má své zážitky a své starosti, svoje zkušenosti a své prostředí v němž se pohybuje. A tato bio-psycho-sociální jednota na něj působí a je pro něj jedinečná. Proto bohužel neexistuje obecný postup platný pro všechny. Přeji odvahu k oslovení psychologa či psychoterapeuta :) IK
psycholog Klečková
2017-05-27 08:36:44
Milá paní Romano,

je mi velmi líto, jak obtížnou životní situací procházíte. Život přináší i takové zážitky jako je úmrtí našich nejbližších. Nic nepíšete o své rodině, manželovi a dětech. Je někdo, o koho se vy můžete v současnou dobu opřít? Je někdo s kým si o svých pocitech můžete otevřeně promluvit? Zdá se mi totiž, že všechny si dáváte za úkol držet vy a nějak zapomínáte na sebe sama. I tato vyčerpanost a zodpovědnost za maminku, bratry, jejich starosti může být příčinou toho, jak se v poslední době cítíte. Opět budu psát stejné, a to, že se domnívám, že je velmi vhodné, abyste vyhledala psychologa a začala s ním spolupracovat. Situace, kterou procházíte si to zaslouží. Nakonec právě Vaše pocity a stavy, které prožíváte Vám signalizují, že i vy potřebujete pomoci. Můžete spolu s psychologem hledat pevné body ve Vašem životě i malé věci, z nichž se opět budete moci radovat, kterých si opět budete moci všímat. Držím palce! IK

psycholog Klečková
2017-05-27 08:47:49
Dobrý den, paní Martino,

to je velmi těžká otázka. Spíše by to vyžadovalo velmi podrobně probrat osobně s Vámi to, proč to Váš syn ještě neví? Proč jste mu to vlastně do této doby neřekli? Co si o tom myslí Váš manžel? Co by se mohlo stát, kdyby to Váš synek věděl, jak si myslíte, že by reagoval? A proč právě teď o tom uvažujete? Co se stalo, že nyní nastala ta doba, kdy chcete jít s pravdou "ven"?
Já bych Vám v tuto chvíli navrhla vyhledat psychologa a řešit to s ním, tak abyste si sami (vy a Váš manžel) vyjasnili všechna pro a proti a na základě toho se rozhodnout, kdy je ta vhodná doba a jak to synkovi citlivě sdělit, tak aby to přineslo užitek a nenapáchalo mnoho škod. Myslím, že to je to nejlepší, co můžete udělat. Velmi záleží na tom, jak se to sdělí, jak citlivě, v jakém prostředí, za přítomnosti koho a jak se poskytne následná podpora Vašemu synkovi. Jak odpovídat na otázky, které toto sdělení přinese. Hodně štěstí přeji, IK
psycholog Klečková
2017-06-08 09:00:29
Dobry den, Hano,

osobně se domnívám, že Vaše pocity a výbuchy vzteku mohou být důsledkem kumulace více věcí najednou. Povýšila jste, to s sebou kromě radosti nese i řadu starostí, vedle toho jste v cizí zemi a prožíváte pocity osamocení a nemožnosti se s někým hlouběji spřátelit a k tomu všemu velmi mnoho pracujete a to už řadu let (píšete, že jste měla i tři práce najednou) Tedy se domnívám, že můžete být i unavená, vyčerpaná a přepracovaná. Pokud je člověk ve stresu delší dobu, nese to s sebou řadu pocitů vyčerpanosti a na to se navazují i často různé negativní pocity. Takto nelze více na základě Vámi napsaného říci. Sny jsou jen důsledkem toho, co v současné době prožíváte a jak se cítíte. Ideální by bylo nalézt si terapeuta a řešit to s ním, to však vzhledem k lokalitě, kde se nacházíte, jak píšete není možné.
bylo by dobré pravděpodobně řešit komunikaci s podřízenými a naučit se jim sdělovat nepříjemné věci vhodnou a jednoduchou cestou. To je možné natrénovat. Je to dovednost :)
Pokud byste uvažovala o konzultacích či psychoterapii přes Skype, obraťte se na mne (kleckova@ego-test.cz) a můžeme to zkusit.
Dobré je, že píšete, že zákazníci si Vás chválí a že práci máte ráda, tedy jsou i věci, které se Vám v této nesnadné době daří a to je skvělé. Vždy mám pocit, že je dobré zaměřit se na to co jde, co Vám funguje a co se daří. Držím moc palce ! IK
psycholog Klečková
2017-06-08 09:42:31
Dobrý den, paní Zuzano,

osobně se domnívám, že je vždy lepší to řešit s odborníkem než sám doma. Sama píšete, že máte za sebou rozchod a Vaše úzkosti se poté začaly více projevovat. To bývá obvyklé, že nasedají na nějakou náročnou životní událost. A také je z Vašeho dotazu jasné, že trvají již nějaký čas, a právě proto je vhodnější s tím začít pracovat, aby Vás zbytečně neobtěžovaly dlouho. Ale nejsou ve všech situacích, jen v některých a z toho je třeba vyjít. Probrat to, kdy se to stává, co se děje, na co v ten moment myslíte? Co Vám pomůže, jak to ustoupí jak to skončí apod. Psycholog Vám i může doporučit řadu technik jak s úzkostí pracovat, co můžete sama doma trénovat tak, abyste se cítila lépe.

Píšete, že Vám onen rozchod vzal sebevědomí a že jste si vlastně nikdy moc nevěřila. Na druhou stranu jste měla čtyřletý vztah a to je velmi dobré, to znamená, že Vám to ve vztahu jde, tyto dovednosti s někým být ve vztahu máte a teď jde jen o to je opět "vylovit" :) Hodně štěstí přeji, IK
psycholog Klečková
2017-06-08 10:10:32
Milá Emmo,

je mi líto, jak je to pro Tebe v současné chvíli těžké. Velmi bych se přimlouvala za návštěvu psychologa, protože je vidět, že se tím trápíš již nějaký čas. Určité dovednosti pro komunikaci se dají natrénovat, a tím se potom mohou zlepšit i tvoje pocity při komunikaci s lidmi, kamarády a vrstevníky. Každý člověk je nějaký a něco mu jde dobře a něco méně dobře. A to je v pořádku :) A stejně tak to mají i tvoji kamarádi a kamarádky, i když mohou působit sebevědomě a bezproblémově při komunikaci, ne vždy to tak je. Někdo je radši mezi lidmi a někdo je raději sám. Napadají mne otázky jak to vlastně mají s komunikací s lidmi rodiče? Komunikují rádi a často nebo naopak? Máš sourozence, jak to má on? Často se totiž komunikovat s lidmi učíme nevědomě podle toho, jak to vidíme ve svém blízkém - nejbližším okolí a potom nám ty dané způsoby přijdou vlastní a normální a používáme je podle toho, jak jsme je přejali. Bylo by dobré si o tvém trápení s někým promluvit ideálně s psychologem. Hodně štěstí přeji :) IK
psycholog Klečková
2017-07-22 08:27:03
Dobry den, Jirko,

děkuji za Váš e-mail. Asi Vás moc nepotěším, ale moje rada bude znít, abyste si našel dobrého psychologa a řešil to s ním. Tyto potíže Vás provází celý život, opakovaně ve vztazích necítíte lásku a jak sám píšete, začnete ji pociťovat až v momentě, kdy se s Vámi daná žena rozejde. A také to chcete změnit, a to je dobré znamení (máte motivaci). Z Vašeho vzkazu je vidět, že jisté změny se Vám daří dělat (už dokážete jít za ruku s ženou s níž chodíte), ale nestačí Vám to. Také se mi zdá, že jste na sebe dosti přísný, píšete, že si myslíte, že ve vztazích jste kvůli uspokojování sexuálních potřeb. To by mne zajímalo, proč si to o sobě myslíte? Sám píšete, že trpíte, že to už nezvládáte. Píšete, že berete antidepresiva, zde bych řekla, a i proto bych znovu řekla, že je opravdu důležité chodit i na terapii, neboť ta Vám dá možnost porozumět tomu, proč se věci dějí, jak se dějí a následně řešit Vaše problémy, ne jen se vypořádávat s příznaky. Tím nechci jakkoli snižovat důležitost antidepresiv, spíše se osobně domnívám, že psychoterapie je v těchto případech nezbytně důležitá. Držím palce a mnoho štěstí přeji, IK
psycholog Klečková
2017-07-22 08:32:25
Dobrý den, Pavle,

mám o Vás málo informací, abych mohla adekvátně odpovědět. Nevím kolik Vám je, jak se Vám stal úraz s páteří. Jak a s kým žijete, jak často trénujete a mnoho dalšího apod. Určitě je nutné vše konzultovat s lékaři a vědět, že vše je fyziologicky ok. Vyhřezlé plotýnky zcela jistě mohou způsobovat velmi silné bolesti.
Mě jen tak napadlo, že je ale zajímavé, že se Vám ozývají bolesti zad zrovna v dobu, kdy máte termín tréninku. A tak si říkám, co se Vám v tu chvíli honí hlavou? Na co vlastně myslíte nejvíc, když Vás záda bolí - než jdete na trénink? A to by za probrání s psychologem stálo. Klidné dny přeji, IK
psycholog Klečková
2017-07-22 08:36:51
Dobrý den, Mirko,

je mi velmi líto, že máte tak obtížné soužití s Vaší dominantní matkou. Píšete, že 30 let berete antidepresiva a nejméně, že z 50% za Vašimi problémy stojí matka. Vaše potíže jsou dlouhodobé, prosím vyhledejte dobrého psychologa a choďte k němu. Je škoda nechat se trápit, když si můžete pomoci. Mnoho věcí si vyřešíte a můžete se na ně začít dívat trochu jinak. Možná něco málo můžete i změnit, a tak si pomoci. Moc Vám držím palce, IK
psycholog Klečková
2017-07-22 08:49:05
Dobrý den, paní Renato,

je mi líto, jakým obdobím procházíte a k tomu čekáte malé miminko. Celá situace je tím asi pro Vás nesmírně těžká. Nicméně, z Vašeho vzkazu se mi zdá, že Váš manžel byl spíše v pozadí a dotyčná dáma se ho snažila získat, dané otázky ze SMS zpráv, které píšete byly zejména od ní. Je to tak? Muž byl pasivní. A to je prima. :) Spíše reagoval, než inicioval. Říká Vám, opakovaně, že nevěrný nebyl. Je to jistě velký šok a velmi nepříjemné nalézt tyto zprávy od člověka, kterého milujete a čekáte s ním i miminko, ale nikdy není pozdě věci spravit. Dejte mu čas a dejte sobě čas. Udělejte pro sebe něco příjemného, někam zajeďte na dovolenou, klidně s kamarádkou a věnujte se sama sobě. Těhotenství je náročné nejen fyzicky, ale i emocionálně, a tak proč pro sebe neudělat něco hezkého. Netlačte na manžela, netlačte na sebe. Nic není dokonalé, asi není vztah, ve kterém by žili lidé spolu šťastně a bez komplikací a bez nějakých překážek, které život staví do cesty. Mě se líbí, že jste šla s pravdou ven a se svými pocity, pan manžel jistě nyní ví, co je pro Vás důležité a jaké máte hranice. Ale asi zahodit 10ti letý vztah a rodinu kvůli "lechtivým" SMS zprávám od jiné ženy, je škoda. Moc Vám držím palce :) IK
psycholog Klečková
2017-07-22 08:51:18
Dobrý den, Veroniko,

určitě bych doporučila psychoterapii, pomůže se vyrovnat se sadistickými fantaziemi, velmim pravděpodobně jsou součástí Vašeho onemocnění. Je prima, že jste byla u psychiatra, teď jestě vyhledat terapeuta. :) DRŽÍM PLACE! IK

psycholog Klečková
2017-07-22 08:57:18
Dobrý den, pisateli z Moravy,

nevím, neboť toho o Vás vím velmi málo. Proč si to babička myslí? Myslí si to ještě někdo jiný z rodiny, že jste do sebe uzavřený a podivínský? Komunikace na sociálních sítích je něco trošku jiného než komunikace tváří v tvář, protože nám umožňuje se více skrývat. Nicméně je u lidí (Především mladších) čím dál tím častější a běžnější. Můžete cokoli a není na Vás vidět. Je možná v něčem snazší. Jde o to, jak se cítíte, když se bavíte s kamarády a známými (face to face). Jak často chodíte ven? Pracujete? Studujete? Jak vypadá Váš běžný den? Co si o sobě myslíte vy a hlavně jak se cítíte? No pokud se sám cítíte dobře a netrápíte se, tak fajn A pokud máte pochyby, stojí to za konzultaci u doktora, psychologa, psychoterapeuta atd. HODNĚ ŠTESTÍ. IK
psycholog Klečková
2017-07-22 09:12:08
Dobrý den, pane Mirku,

nemyslím si, že návštěva erotických stránek na interenetu je důvodem k rozpadu vztahu. Je celkem běžné a normální, že lidé brouzdají po erotických stránkách na internetu. Je to lákavé, lidi to vždy zajímalo a vždy zajímat bude. To, že jste využil int. služby (psaní si o erotických věcech) v této oblasti a vaše přítelkyně to zjistila se prostě stalo. Nyní toho ale velice litujete a snažíte se Vaší přítelkyni vysvětlit, že ji milujete a to je dobře. Snažíte se to vykomunikovat a to je také dobře. Je pochopitelné, že Vaše přítelkyně je z toho nejistá, ale to jak sebe popisujete mne přijde zbytečné, nic tak šíleně tragického jste neudělal. Není to odporné. Proč si to myslíte? Ani si nemyslím si, že jste přítelkyni hluboce ponížil. Jste muž a lákala Vás představa sexu po internetu. Napadá mne však jak to máte se sexem s Vaší přítelkyní? Ví co máte rád? Víte vy, co má ráda ona? Jak spolu o těchto věcech komunikujete? Možná je to oblast, na které byste spolu mohli zapracovat :) samozřejmě až poté, co se situace uklidní.......Držím palce, IK
psycholog Klečková
2017-07-27 10:35:12
Dobrý den, pane Lukáši,

když jsem si četla Váš e-mail, přemýšlela jsem o tom, že je to spíše otázka na právníka. Docela by mne zajímalo, zda máte z tohoto hlediska nějaké obranné možnosti, neboť díky útokům Vašeho souseda žijete v neustálém stresu a to se tedy projevuje na Vašem zdraví a Vaší psychické nepohodě. Myslím, že by to stálo za konzultaci u právníka, jak se můžete bránit. Snažil jste se domluvit, mluvíte se sousedy, paní jste pozval na kávu, děláte i různá (finančně nákladná opatření) na odhlučnění Vašeho bytu pro uspokojení pana souseda a ani to nestačí.

Co se týče toho, že Vám není dobře, to je zcela pochopitelné, protože se skutečně jedná o trvalý stres. Pak se můžete zaměřit na práci se stresem, ale souseda nezměníte, velmi pravděpodobně se soused bude chovat stále stejně možná i díky jeho věku 80 let i hůře (pokud nebude pod hrozbou nějaké pokuty??? či policejního příkazu???). Můžete tedy jen sám na sobě pracovat s tím, jak se sám vypořádat s verbálními útoky souseda a jeho neustálého ťukání přes stěnu. Můžete pracovat na tom, jakým způsobem se vnitřně zklidnit a obrnit proti jejich výtkám tak, aby se Vás to co nejméně dotýkalo. A to zcela jistě jde, existuje i množství psychologických technik jak se stresem pracovat (např. autogenní trénink, relaxace, jóga, mindfulness, imaginace atd.) Je tedy v tomto případě vhodné vyhledat psychologa a pracovat s ním na tom. Proti stresu je i velmi účinné pravidelné sportování, v literatuře se uvádí, že 3 x týdně běh po dobu alespoň 35 minut. To můžete sám :)

Zdá se, že je to sousedova zábava, že si tím, že poslouchá, jak Vaše děti běhají, hrají si, krátí chvíle, jako kdyby ho to bavilo a bylo to jeho jediné vzrušení za celý den. Jak je vidno, je to věc dlouhodobá, neboť takto to měli již dva nájemníci před Vámi. No a pak mne napadá ještě krajní avšak účinné řešení: Zvažovali jste s paní přestěhování? Bylo by to reálné?
Držím Vám moc palce :) IK
psycholog Klečková
2017-09-06 16:59:51
Dobrý den, pane Petře,

to co bych Vám velmi doporučila je najít si psychologa a řešit to s ním. Jakkoli bych se zde snažila odpovědět, přišlo by mi to "střílení od boku". Napadá mne několik věcí, které to mohou způsobovat, ale vzhledem k tomu, že jsem Vás neviděla a nemluvila s Vámi, nechci se pokoušet odhadovat. Něco se děje delší čas a vy se s tím snažíte bojovat, někdy se Vám to daří lépe a někdy méně dobře. Vzhledem k tomu, že se sám o tento boj pokoušíte již poměrně dlouhý čas a to včetně studia odborné literatury a vaše pocity se vrací, myslím, že je vhodné to konzultovat s odborníkem. Jsem si jistá, že Vám to pomůže a budete schopen se opět z věcí radovat a vydržet u nich, najít jejich správný směr a zjistit co Vám nejlépe vyhovuje. Pokud byste se chtěl objednat ke mě, budu ráda tato problematika je mi blízká a mám s ní dostatek zkušeností. Velmi Vás zdravím a třeba někdy na shledanou. IK
psycholog Klečková
2017-09-06 17:12:07
Dobrý den, paní Jano,

když jsem četla Váši zprávu, tak jsem si říkala jak to vlastně máte doma s komunikací. Jak to vypadá, když někdo něco potřebuje a jak mu ti druzí na to reagují. Zdá se, že Vaše dcera měla velký strach říci, jak se věci vskutku mají a že potřebuje pomoci. A asi se bála i říci celou dlužnou částku a tím se dostala do ještě větších problémů. No co teď s tím? Jediná možná věc je podle mne upřímná a otevřená komunikace. Žádné výčitky, ale sdělování toho, jak se věci mají a jak se kdo cítí v tuto chvíli. Dobré je, kdybyste Vašemu panu manželovi řekla, že je Vám celá situace nesmírně líto, že Vás velmi mrzí, že s dcerou nekomunikuje, nemluví a že nevíte, co s tím, že se v tom sama necítíte dobře. Jak by Vám on mohl v tomto pomoci?
Je možné, že se nebude chtít bavit. Pak je vhodné, abyste zvážila, zda by pro Vás nebylo řešením vyhledat psychologickou pomoc. Konzultovat Vaši celou situaci a pokusit se hledat řešení, jak z toho ven. Práce je to dlouhodobá, ale má smysl. Pokud se začne jeden článek v systému měnit (vy) bude to mít vliv na celý rodinný systém (manžel a dcera) a je možné, že se Vám podaří spolu opět všem navázat opětovnou a dobrou komunikaci :) Nakonec jak píšete, víte, že Váš manžel má dceru rád. Hodně štěstí přeji, IK

psycholog Klečková
2017-09-06 17:18:03
Dobrý den, paní Martino,

asi by bylo dobré vyhledat odbornou pomoc. K tomu, abych lépe odpověděla mám opět málo informací, zajímalo by mne, jak dlouho to trvá, od kdy se záchvaty vzteku objevují? Jak přejdou? Co vlastně zabírá? A je také někdy období klidu? tzn. že se syn nevzteká, že se nic neděje? Co si o tom myslí Váš manžel? Může to být reakce na nějakou změnu v rodině, či ve škole, ale o tom jste ve zprávě nic nezmínila, takže těžko říci. Váš chlapec je z toho podle toho, co píšete sám nešťastný, když se potom chodí stále omlouvat. Asi ani on nerozumí tomu, co se s ním děje. Držím palce při vyhledání odborné pomoci! IK
psycholog Klečková
2017-09-06 17:27:42
Dobrý den, Martine,

může a nemusí být. Pravděpodobně je to psychosomatická záležitost, ale v žádném případě si to netroufnu tvrdit když Vás nevidím a nemluvím s Vámi. Za mě takto. Nejdůležitější je vyšetření u odborníka - kardiologa. Aby se vyloučila fyziologická příčina. K němu Vás pošle praktický lékař a nebo si zkuste "vygooglit" a obvolat nějakého kardiologa, který Vás vezme napřímo. Pokud bude vše ok a bez nálezu, pak lze říci, že je to psychosomatická záležitost, která nasedá na nějaký stres, přetížení apod. A v tom případě je dobré si najít psychologa a řešit to s ním. P
Obvyklé bývá, že pokud si uvědomíte, co se stalo v období před touto atakou (bušení srdce) že naleznete jistou spojitost s věcmi, které vás stresují, jsou vám nepříjemné, překračujete již nějakou hranici své únosnosti atd. Pak jde o to v terapii nalézt tyto spouštěče a uvědomit si to, jak se nedostávat do takovýchto situací. Je to dlouhodobý proces, ale zcela jistě se to poté zlepší, intervaly mezi atakami se prodlužují. Existuje i řada cvičení relaxačních, které je v tomto případě vhodné zařadit a trénovat. Jsme totiž schopni díky těmto technikám ovlivňovat vnitřní procesy v těle i svůj srdeční tep a navozovat si tak uklidnění. Ale opět je to práce na nějakou dobu. Tedy shrnuji: 1) vyšetření od lékaře 2) psycholog a terapie s ním = bude Vám lépe :) Mnoho štěstí přeji, IK
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky